Já myslím, že některé ano. Ale občas je lepší k volantu je nepouštět.

Akce číslo 1. Couvání.
Malý červený pažoutek (tedy Peugeot), v něm atraktivní blondýna. Pokouši se nastartovat, auto vždy pouze zachrchlá a nic. Jdu náhodou okolo. Dáma vyleze a se slzami v očích mě prosí, abych jí pomohl. To se pochopitelně nadá odmítnout. Nabízím, že ji (tedy auto) roztlačím, jestli ví co má dělat. On řiká že ano.

Jelikož auto stojí těsně u křižovatky, navrhuji, že budeme raději startovat na zpátečku. Dáma souhlasí, nic jiného nezbývá.

Roztlačuji — auto je lohoučké, dáma taky, a po rovince to jde samo. Když usoudím, že má vozidlo správnou rychlost (tlačím dozadu!), křiknu na ni „teď”, tedy pokyn, aby pustila spojku. Auto tvrdě škubne a nic.

"Co jste tam proboha zařadila?" (auto má couvat!)
"No přece dvojku, auto se přece roztláčí tak že se zařadí dvojka a pak se pustí spojka, né?"

Nechci se smát, nebylo by to slušné.
Půjčuji si klíčky, sedám za volant, zkouším startovat a ejhle — okamžitě to chytá.

Předám řízení a jdu pryč, když mi někdo příliš děkuje, cítím se nesvůj.

Poučení: pokud je při roztlačování auta nutné couvat, řadí se zpátečka.

Akce číslo 2. K čemu je první rychlostní stupeň.
Paní přijede na parkoviště, pravý přední nárazník značně zmuchlaný.
"Co se stalo?"
"Vjížděla jsem do průjezdu a nevytočila to." — průjezd je úzký, pokud tam vjíždíte autem, tak tam příliš místa nezbývá, ale pokud jedete dostatečně pomalu, tak se nemůže nic stát.
"Kolik jste jela? Aspoň 20, ne?" (20 kilometrů za hodinu)
"No asi tak nějak."
"Proč ne pomaleji?"
"To by mi dvojka nevzala, motor by cukal."
"Proč jste si proboha nepodřadila na jedničku?"
"To přece nejde. Vždyť mi manžel říkal, že jednička je akorát na rozjíždění!"

Poučení: první rychlostní stupeň je možné beztrestně použít i v případě, kdy potřebujeme jet opravdu pomalu.

Akce číslo 3. K čemu dobré znát rozdíl mezi benzinem a naftou.
Rodinka se chystá jet k moři. Autem. Už mají sbaleno, pán říká manželce, ať ještě zajede k pumpě a vezme plnou nádrž, aby se po cestě nezdržovali. Paní dojede k čerpací stanici a vezme plnou nádrž benzinu.
Auto bohužel jezdí na naftu.

Dovolená pochopitelně končí ještě dříve, než začala, auto je v servisu.

Poučení: přestože nafta i benzin mají podobné složení a oboje se vyrábí z ropy, motoru to není jedno.

Proto je třeba při zacházení s technikou aspoň minimálně používat hlavu.

Jistě se stane, že se nějaká podobná příhoda může přihodit i ledasjakému chlapíkovi. I když... no moc tomu nevěřím. Podobné kiksy jsou asi opravdu dámskou záležitostí.

Takže pardon, příště si zkusím vzpomenout na nějaké jiné tragikomické situace, jejichž aktéry budou muži.