a rozhodně mě to neposiluje aneb Těžký život sovy.

Jsem sova. (Ne ta v síti!)

Někdo je holt skřivánek a dokáže radostně vstát v půl šesté, navíc ho to těší a je plný optimismu. A cítí se povinen ten svůj ranní optimismus rozdávat. Na školním výletu v sedmé třídě jsem to zažil — spolužačka v tuhle nekřesťanskou hodinu otevřela okenice a zakřičela do údolí: „Dobré ráno, sluníčko!” Klasický příklad je Dušek v Pupendu: „Vstávejte, za 15 minut vám bude zvonit budík!”

Oni sice jsou ráno plni energie, ale ve dvě odpoledne s nimi už není pořízení a v sedm večer už mají namířeno do hajan.

Naproti tomu já jsem sova. Když jsem donucen vstát před osmou hodinou (a to je každý den kromě víkendu), mám celý den zkažený. Po ránu mi trvá nějakou dobu, než se rozpohybuju, než se dostanu na provozní teplotu — zato mohu pracovat klidně přes půlnoc, protože večer jsem (pro skřivana paradoxně) plný energie a nápadů. (S čímž souvisí moje potíže s usnutím — jakmile v noci ulehnu, hlava mi jede na 150% a s tím se dost dobře usnout nedá.) Dalo by se říct, že stejně jako skřivan odpoledne sílu ztrácí, tak ji já dopoledne získávám.

Tak to zkrátka je a tyhle dva typy lidí jsou přibližně půl na půl zastoupeni v populaci. A proto je mi divné, že veřejné mínění a síla zvyku protežuje skřivany. Od přísloví (o ranním ptáčeti je nejznámější příklad) přes pohrdavé výrazy jako je „flamendr” až po to, že se v továrnách doteď pracuje od šesti, všude jinde od osmi. Přitom by snad nebyl takový problém posunout vše o hodinu — továrny od sedmi, úřady a školy od devíti. Argument, který jsem slýchal dřív, tedy že by si lidé ani nestačili nakoupit, je zcestný — vždyť i obchody by měly dobu posunutou...

Tohle ranní vstávání je naše kuriozita a pokud mohu věřit té historce s Franz Josefem, funguje to stejně ve všech zemích bývalého Rakouska — Uherska. A to proto, že Franz Josef trpěl stařeckou nespavostí a nutil všechny okolo sebe, aby vstávali s ním. A výsledkem je to, že lidé mají amputovaný večer.

Teď Škromach pyskuje cosi o čtyřicetihodinovém pracovním týdnu, což prý po nás chce EU (přitom EU hovoří o 48 hodinách), protože zájmem EU je, aby zaměstnanci byli odpočatí. A není náhodou zájmem EU, aby se polovina zaměstnanců ráno vyspala?


Kdysi jsem o tomto problému diskutoval s otcem a říkal jsem: „Problém by snad byl jen v zemědělství, kde ta kráva musí být brzo ráno nakrmená a podojená...” a otec, zemědělský inženýr, opáčil: „Kdyby kráva nedostala ve čtyři ráno, ale v sedm, tak by si zvykla.”

Ale asi by si nezvykli ti lidé...