Ve všem podstatném mě někdo předběhl. Pokaždé, když přijdu na něco převratného, zjistím, že s tím někdo přišel den předtím...

Když Graham Bell přišel s telefonem, byl zřejmě první. Za hodinu přišel na patentový úřad někdo jiný s tím samým objevem. Měl smůlu. Byl až druhý. Byl o krok zpět.
Několik lidí nezávisle na sobě objevilo hromosvod... A tak dále.

Podobné téma bylo tuším rozpracované v nějakém filmu o Járovi Cimrmannovi, který jsem bohužel neviděl. Ale to není podstatné. Významné je, že se to stává mě. A možná i vám... kdo ví?

Začalo mě to postihovat již jako malého klučíka. Když mi bylo deset let, přišel jsem na epochální objev. Elektromagnetické dělo. Napadlo mě to když jsem venčil psa na břehu Labe. Něco úžasného, vynález století. Pak jsem si o dva měsíce později přesně o tom samém přečetl v Technickém magazínu. Prostě pech. Něco podobného mi jednou vyprávěl i Arthur — opět úžasný objev, zanedlouho článek o tom samém v nějakém časopise.

Časem se to začalo zjemňovat. Už to nebyly převratné objevy, ale ideje. Měl jsem třeba jen nějakou myšlenku, když tu jsem ji slyšel ve zprávách. Nebo četl v novinách. A to bylo pořád.

Dnes již nemám tu invenci, co v mladických letech. A tak jsou podobné události poněkud subtilnější. V poslední době jde hlavně o to, že chci napsat příspěvek na nějaké téma, a zjistím, že něco podobného zveřejnil nějaký jiný psavec před hodinou. Takže předpokládám, že i tento příspěvek, který právě píšu, bude již mít předchůdce, nejspíš z tohoto dne.

Ale konec legrace, je to trochu závažnější téma, než by se zdálo.

Přemýšlel jsem, co je příčinou podobné synchronizace. A mám jedno vysvětlění. Ale jelikož je poněkud nevědecké, nechám si ho pro sebe. Ovšem pokud máte dojem, že víte, čím to je, určitě si to nenechte pro sebe.