Pokud má někdo odlišné názory, je potřeba mu jasně sdělit, jaký je vyvrhel! Bolševik nebo fašoun, padni komu padni.

Je velmi jednoduché, a hlavně pohodlné, škatulkovat lidi. Třeba podle názorů. Pokud si někdo myslí, že by bylo dobré více zdanit bohaté, je to okamžitě bolševik. A pokud si někdo jiný myslí, že by stát neměl plýtvat penězi na neefektivní nesmysly, jako třeba plošně vyplácené dávky, tak je to fašoun. Hitler je jeho vzorem, do pekel s ním!

Málokdo si uvědomuje, co vlastně říká, když někoho slepě řadí mezi bolševiky nebo fašisty (i když by zde bylo na místě napsat spíše nacisty, je v tom sakramentský rozdíl!)

Je dobré si uvědomit, že pojmy „krajní pravice” a „krajní levice” k sobě mají i názorově velmi blízko. Liší se pouze terminologií. Krajní pravičák chce čistotu rasovou, krajní levičák čistotu třídní.

Zajímalo by mě, kolik z těch, kteří škatulkují pravicově orientované lidi pod pojem „fašoun” nebo „nácek” a neváhají srovnávat kohokoliv, kdo se jim k tomu hodí, třeba s Hitlerem, ví následující:
V dobách mezi dvěma světovými válkami se postupně dostala v Německu k moci NSDAP. Nacionálně socialistická dělnická strana. V roce 1921 se do jejího čela postavil jakýsi Adolf Hitler. Ten s touto politickou stranou postupně uchvátil moc v celém Německu. Ale dost kurzu historie — tady jde o něco jiného.

Kdo chce srovnávat pravicově smýšlející s nacisty by si měl uvědomit několik věcí. V prvé řadě — onen název NSDAP, ve kterém se jasně vyskytuje sociální. A v druhé řadě to, že tzv. pravicová orientace této strany nebyla dlouho jednoznačná. K jakémusi vyhranění se „napravo” došlo až v polovině třicátých let, kdy „pravicovější křídlo” této strany převládlo nad „levicovým”. Šlo pochopitelně k vymezení se vůči bolševickému, tedy „ultralevicovému” Sovětskému svazu. Ovšem tato orientace nebyla vůbec převažující v dobách, kdy se NSDAP drala k moci. Hitlerovi bylo celkem jedno, jaká bude „ekonomicko-politická” orientace, tomu šlo o absolutní moc.

Nechci vypadat jako demagog, ale rozdělování vyhraněných postojů na krajní „pravici” a „levici” není přesné. Oba tyto názorové proudy k sobě mají velice blízko. Jako příklad lze uvést KSČM a Sládkovy republikány. Třebaže první jmenovaní se hlásí ke komunistické ideologii a ti druzí se rádi označovali (označují) za stranu pravicovou, rozdíly mezi nimi byly minimální. Stačí jen vzpomenout si na volební hesla Republikánů — vyšší důchody, všem poctivým lidem právo na práci, NE prodeji našich podniků do zahraničních rukou a podobně. Pokud si na to někdo, kdo to zažil, nevzpomíná , tak to není smutné, ale tragické.

Proto s tím škatulkováním opatrně. Nebezpečná není ideologie sama o sobě, ale demagogie, s tím spojená.

Mimochodem, rozdělování na tzv. pravici a levici je značně ošidné. Třeba ODS se vždy vymezovala jako strana pravicová. To však nic nemění na tom, že metody její vlády byly „levicovější”, než u ČSSD za panování Miloše Zemana.

To, že se někdo za někoho označí, ještě neznamená, že jím skutečně je. A to, že někdo někoho někam zařadí, také nic neznamená.

Normální, zdravý člověk se rodí s mozkem a se schoností používat rozum. Umí na základě životních zkušeností posuzovat význam věcí a činů. To by si měl každý uvědomit před tím, než způsob uvažování někoho druhého začne srovnávat s temnými postavami dějin.