Všechno je jinak. Není pravda, že má každý jinou potřebu pracovní aktivity. Kdo dobrovolně, jako zaměstnanec, pracuje příliš, škodí sám sobě. A kdo škodí sobě, škodí rodině. A kdo škodí rodině, škodí celé společnosti.

Představte si, že si v práci odpracujete svých 8 hodin denně a pak si chcete nějak přivydělat. Třeba že za úplatu posekáte sousedovi trávník, nebo někomu opravíte rozbitý vysavač. NELZE!!! Příliš byste se unavili. Tedy pokud byste za to vzali peníze.

Že je to nesmysl? Úředníkům na Ministerstvu práce a sociálních věcí to bohužel jako nesmysl nepřipadá. Je prý třeba naplnit jakousi směrnici Evropské unie.

Jakýsi náměstek ministra, pan Petr Šimerka, tvrdí, že je třeba posunout pracovní podmínky na kultivovanou úroveň. Abych uvedl i nějaký ten odkaz, podívejte se třeba sem.

Co když jsem člověk, který si prostě potřebuje přivydělat, platí nějaké splátky, živí třeba rodinu? Znám obrovské množství těch, kteří jsou někde zaměstnaní a po pracovní době vykonávají ještě další výdělečnou činnost (třeba já). Tak s tím je konec! Protože to není kultivované.

Na celé záležitosti je pěkně vidět, jak si cizí lidé osobují právo rozhodovat o tom, co je pro koho dobré.

Jen doufám, že je to všechno nějaké nedorozumění. Protože jinak nám naši dobrodinci zredukují postupně celý náš život podle svých představ.

Za několik let to může vypadat i následovně:
Pracovní den zaměstnance:
7:00 budíček
7:05 — 7:15 rozcvička
7:15 — 7:30 osobní hygiena
7:30 — 7:45 snídaně
7:45 — 8:00 oblékání a odchod do zaměstnání
8:15 — 12:15 práce (pracujeme radostně)
12:15 — 12:45 oběd
12:45 — 16:15 práce (pracujeme ještě radostněji)
16:15 — 16:30 odchod ze zaměstnání
16:30 — 18:30 osobní volno
18:30 — 18:45 příprava na večeři
18:45 — 19:00 večeře
19:00 — 20:00 sledování ideologicky nezávadného zpravodajství
20:00 — 22:00 osobní volno
22:00 — 22:30 osobní hygiena
22:30 — příprava na večerku
22:45 večerka, spánek

Absurdní? Demagogie? Nesmysl?

Zatím ano. Ale pozor — osobní svobody se lehce ztrácí a těžko získávají. A já délku pracovní doby podle svých potřeb za osobní svobodu považuji.

Ale stejně si myslím, že jde o nějaké nedorozumění. Protože celé je to absurdita, jak vystřižená z Orwella.

Poznámka na závěr — vše nasvědčuje tomu, že to není žádná směrnice EU. Naši politici se jako vždy odkazují na neexistující předpisy, aby prosadili své obludné vize.