Taky si vzpomínáte na Willyho Foga, na seriál Čáryfuk a na Smolíkovy? Trillian (opět...) ve mně probudila nostalgické vzpomínky.

Jenže jsem o trošku starší (opravdu jen o trošičku), ale i ta troška stačila k tomu, aby mě sice zasáhl Magion, ale Vega minula... Pamatuju se na Honzu Rosáka a na Magické oko Magionu, ovšem Standu „Vegáče” Hložka spíš zná moje sestra (ta, nutno přiznat, i na gymnáziu koukala na Kuřátka...) Takže mám raději ty pořady, co dávali tak o pět let dřív...

Ale to asi nevadí, ty pořady po pěti letech stejně opakují!

Vzhůru do nostalgie: Pamatuju se, že zlá bedna Edna byla televize, co čarovala, a že ten seriál byl vlastně hlavně o tlusté bludičce Ágnes a Edna hrála jen roli Mufa, tedy „toho zlého”. A taky si pamatuju na psa, co se jmenoval Muk.

Nevím proč mám s tímhle seriálem spojený i další, který se jmenoval Dobrodružství malé myšky na Marsu. Asi proto, že oba mluvil Oldřich Kaiser.

Stejně jako Trillian se ani mně nelíbil Čáryfuk. I když v dobách mé základní školní docházky byl zrovínka tenhle seriál hodně populární, dokonce se jednomu učiteli říkalo Tačúd... (Mimochodem — před nedávnem jsem tenhle seriál náhodou viděl odpoledne v televizi.)

Vzpomínám si ještě na seriál Dva roky prázdnin, i když z něj si pamatuju hlavně tu písničku ("Vzhůru na palubu dálky volají, vítr už příhodný vane nám...") a když jsem si ji onehdá v práci začal broukat, zjistil jsem, že nás je víc, takže se za chviličku ozýval z kanceláře řev: „...mým domovem bude o-ce-án!”

Phileas Fogg a Cesta okolo světa (on byl jelen!) se mi až tak nelíbila. Hezká byla, to ano, ale dávali ji v době, kdy už jsem byl poněkud odrostlý. Stejně tak mě nikdy nechytli Šmoulové, o Gumídcích a spol. ani nemluvě. Zato na jejich předchůdce (Včelku Máju, Rychlou rotu a strýčka Skrblíka) nedám dopustit.

A co teprv Návštěvníci a jejich legendární Amarouny, popřípadě pokyn „žhavíme!” a hláška, která vešla do folklóru: „Hlavně nenápadně!” Létající Čestmír už mě tak „nebral”, i když i v něm člověk nalezl spoustu hezkých věcí.

(Vsuvka: Teď jsem chtěl Čestmíra porovnat s něčím dnešním pro třináctileté, ale uvědomil jsem si, že neznám nic, na co se dnes deseti-třináctileté děti dívají.)

No a konečně Smolíkovi, seriál seriálů... Asi nemá smysl o něm nijak diskutovat: Seriál kultovnější než Matrix, veselejší než Dobroty, seriál, který utvářel můj pohled na Vesmír a astronautiku (ne že bych věřil, že je „planeta vrahů”, ale dost silně jsem věřil, že je možné zkonstruovat raketu jen tak doma na zahrádce), seriál, který dal českým manželkám univerzální povzdech „proč já nešťastná jsem si nevzala Pištu Hufnágla!”

Jojo, nostalgie...

A teď ještě jedno krátké slovo k autorům petice. Je to sice skvělé, ale já bych spíš přivítal petici komplexnější, tedy takovou, která by kromě reprízy Magionu (a těch seriálů) zařídila, aby repríza byla v čase, kdy se na ni může podívat i normální člověk (tedy v půl sedmé večer) a hlavně by v ní neměl chybět zásadní požadavek: Aby se nám ty seriály líbily stejně jako zamlada!