Stane se, že na ulici potkám někoho, kdo se nechová úplně standardně. Velký pozorovací talent na zvláštní lidi má Filip Rožánek. Ale ani já nezahálím a všímám si zvláštností.

Dnes během cesty od tramvaje do práce jsem se míjel se starší paní. A ta náhle spustila. Aniž by se na mě podívala. Přitom jsme na ulici byli sami.

"To je hrozný, zloději, zloději, vrazi, úchyláci, sadisti. Samý vrazi a zloději. To je reprezentace! To je hrůza! Úchyláci, vrazi, sadisti, zloději!! Aby se člověk styděl že se tady narodil!" A pořád dokola. Nevěnoval jsem ji pozornost, šel jsem rychleji než ona ale její lamentování ke mě doléhalo pěkně daleko. A stále dokola opakovala svou mantru: „zloději, zloději, vrazi! Ostuda! Stydět se za to že žijeme tady! Vrazi!”
Přitom nevypadala, že by ji aktuálně někdo ublížil. Standardně oblečená důchodkyně s plnou nákupní taškou v jedné ruce a s holí.

Je to opravdu tak, že jsou poměry horší než dříve? Že je skutečně mnohem více zlodějů, vrahů, sadistů a další verbeže?
Nemyslím.

Podle mého názoru je takzvaných špatných lidí stále stejně. Pouze jsou více vidět. Doba je taková, že se o nich lidé spíše dozví.
Nevěřím tomu, že by se za dob reálného socialismu — to jest v letech 1948 až 1989 — kradlo méně než dnes. Pouze se to více tajilo. Nikdo mi nevymluví, že tehdejší funkcionáři netunelovali tehdejší státní podniky (v té době byly všechny podniky státní). Ale pokud hrozilo, že se to provalí, tak se vše ututlalo a problémy se nazvaly „přechodným zhoršením způsobeným sabotážemi nepřátelských imperialistů.”
Stejně tak se vraždilo i v těch dobách. V tomto případě to však asi skutečně bylo v menší míře než dnes. Ale co třeba justiční vraždy nebo střelba do lidí prchajících z naší země na západ? To nebyly vraždy?
A sadisti a takzvaní úchylové?
I oni zde žili. Pouze neměli takový prostor k tomu projevovat se na veřejnosti. Podat si v té době inzerát typu „sháním otroka na SM hrátky” bylo naprosto absurdní.

Bavil jsem se s několika dřívějšími funkcionáři. A ti mi potvrdili, že to, co se dělo třeba na různých školeních funkcionářů SSM, byly skutečné orgie, před kterými by se možná červenali leckteří provozovatelé nočních klubů.

A tak mi z řečí té lamentující paní vyplynul optimistický závěr. Dnes si můžeme aspoň zanadávat. To dříve skutečně nešlo. Pokud by v dobách nedávno minulých někdo chodil po ulici a říkal nahlas to co si myslí, zřejmě by ho zavřeli dřív než by se stačil rozkoukat.