Jedna věta od pravé osoby může být velkou podporou. I když se zdá, že to je jen prázdná fráze. Ale vždycky to prázdná fráze není...

Občas se každému přihodí větší či menší průšvih. A drtivá většina lidí se s tím umí naprosto přirozeně vyrovnat.
Někdy se ale stane pořádný malér a pak je to těžší. A pak se může stát, že problém pomůže zmenšit jediná věta.

Před lety se mi stala velmi nepříjemná věc. Zdánlivě nešlo o nic fatálního — jedno dost hloupé (vlastně velmi a nesmírně hloupé) rčení praví, že když nejde o život, jde o hovno. A o život nešlo.
Pouze mi někdo něco ukradl. Nechci zde rozepisovat žádné podrobnosti, jako co to bylo a podobně.
Prostě jsem měl svůj pracovní život naplánovaný jistým směrem a touto krádeží se všechno zvrhlo někam kam nemělo.

Škoda byla velká — pokud mluvíme o finanční újmě. Dnes bych se s tím asi srovnal lépe, ale tenkrát jsem opravdu potřeboval každou korunu, abych se pokusil uskutečnit něco, co bylo mým velkým přáním. Zloděj mi udělal dost velký škrt přes rozpočet, a to doslova.
Hlavní ale bylo to, že ukradený produkt nebyl můj. A vlastník dost pochopitelně chtěl peníze.

Když jsem hned po této nešťastné události udělal zběžnou inventuru toho, co mě čeká, doslova se mi zatočila hlava a podlomila se mi kolena. Vůbec jsem netušil jak se z toho problému dostanu a jestli se mi to vůbec podaří. A hlavní byla ztráta vitality, měl jsem dojem, že nic nemá smysl. Že jsem se dlouhou dobu o něco cílevědomě snažil, a když už se to téměř podařilo, tak mě nějaký zloděj takhle zařízne. Nejsilnějším pocitem v té chvíli byla absolutní beznaděj.
Člověk může přijít o cokoliv a dá se to přežít. Problém nastává, když o něco přijde v nevhodný čas. To pak i problém, který není nutně osudový, může získat fatální rozměry.

Ještě téhož večera jsem mluvil se svou dobrou kamarádkou. Věděla jak na tom jsem. A řekla něco, co mě zachránilo.
"Uvědom si jednu věc — co tě nezabije, to tě posílí."
Pronesla tuto větu v pravý čas a já si uvědomil, že bych se měl aspoň pokusit opět převzít iniciativu a pokusit se za každou cenu nejen přežít, ale vyhrabat se zpět.

Následující rok nestál za nic. Většinu energie jsem věnoval odstranění škod, které mi vznikly. Ale nakonec se podařilo. I když na své původní životní a hlavně pracovní plány jsem mohl zapomenout a dnes dělám něco jiného, než jsem chtěl.

Ale celá ta nešťastná záležitost s tou krádeží mě opravdu posílila. Pokud bych tu zprofanovanou Nietzscheho větu neslyšel včas a od té pravé osoby, nevím co by se mnou bylo dál.

Pokud mi něco podobného řekne nějaký strejc ve špatném kontextu, mám ho za žvanila. Příklad: „Dej si se mnou panáka! ” „Nechci, nepiju tvrdej, dělá se mi po něm špatně.” „Ale nekecej, jeden frťan tě nezabije a co tě nezabije to tě přece posílí, hehe he!” Tak to byl příklad nesmyslného použití výborné myšlenky.
Ale pokud si tuto větu uvědomím ve správném kontextu, můžu jí s trochou nadsázky vděčit za svůj život.

Od té doby se v mém životě stalo ještě spousta nepříznivého. Ale už se s tím dovedu mnohem lépe vyrovnat.
Děkuji ti, Lenko. A díky, pane Nietzsche.

P.S. opravdový význam a kontext toho výšezmíněného výroku nechci analyzovat.
A ta kamarádka — to byla skutečně pouze kamarádka, manželka mého dobrého známého.
Mezi členy mé rodiny jsem se pochopitelně s žádnou podporou nesetkal. Maximálně s kecy typu „já to říkal(a), no jo, to seš celej ty” a podobně.