Tak jsem omylem přestal kouřit o den dříve než jsem myslel. Spletl jsem si totiž datum. Co se dá dělat...

Možná někoho může zajímat, jak se cítí někdo, kdo přestal kouřit. Tady je stručný rozpis včerejšího dne:

7:00 venčení psa. Jinými slovy čas na první cigaretu. Tu si nedám a vůbec mi to nechybí.
7:30 odchod z domu. Čas na druhou cigaretu. Tu si nedám a skoro vůbec mi to nechybí
8:00 čekání na vlak. Čas na třetí cigaretu. Tu si nedám a příliš mi to nechybí.
9:15 po sérii přestupování vystupuji z tramvaje kousek od pracoviště. Čas na čtvrtou cigaretu. Tu si nedám a dá se to vydržet.
10:15 standardní čas na pátou cigaretu. Tu si nedám.
11:15 standardní čas na šestou cigaretu. Tu si nakonec nedám.
12:15 odchod na oběd. Čas na sedmou cigaretu. Musím to vydržet... nakonec si ji nedám. Uááá, kdy to skončí...
12:45 konec oběda, čas na osmou cigaretu. Vydržím a nedám si ji.
13:45, 15:15, 16:30, 17:00, 18:45, 20:15 — standardní časy cigár 9 až 14. Nedám si je.

Odvykání začíná fyzicky bolet. Trochu se mi motá hlava. A bolí mě břicho. A je mi opravdu zle.

Začíná se mi to líbit. Zatím mě to nezabíjí, takže mě to posiluje. Víc bolesti! Chci to snášet a překonávat!

20:15 — 21:15 jdu běhat, jako každý den. Vybírám špatnou trasu a místo plánovaných 4 kilometrů běžím jen 2 a 1/2. Přesto je to dobré, hodinu nemyslím na cigarety.

21:15 — 21:45 jdu se psem. Obvyklý čas na cigaretu 15 a 16. Motá se mi hlava, je mi špatně, ale udržím se.

21:45 — 23:00 Obvyklý čas na návštěvu v kavárně/hospůdce, jinými slovy čas na cigaretu 17 až 20. Nikam nejdu, to nebudu pokoušet.

Okolo 23:00 utrpení dosahuje vrcholu. Hodně piju (vodu), přesto mám v puse sucho. Motá se mi hlava, podlamují se mi nohy a bolí mě břicho.

Činnost!!! Potřebuji něco dělat!
Mám jít se psem? Ne, tam by se touha po cigaretě nezmenšila.

Napadá mě koukat na televizi. Ale tam nic pořádného nejde. A navíc tam nějaký herec kouří...nééééé!!!

Napadají mě i jiné možnosti rozptýlení, ale na ty je potřeba ještě někoho dalšího, takže nepřipadá v úvahu Kdybych aspoň bydlel v Praze...

Nakonec jdu spát. A stane se zázrak — okamžitě usínám a budím se až ráno.

Dnes ráno jsem se probudil a zdálo se být všechno v pořádku. Zatím...
Právě je 11:30 a už se to skoro nedá vydržet... Motá se mi hlava.

Upozornění: rozhodně nechci podobné věci popisovat každý den. To by byla nuda.