Přiznám se bez mučení — jsem nespolečenský člověk, pokud je za společenské považováno vysedávání v hospodě, noční tahy městem, slavení Silvestra v „rozverné společnosti” a klasická česká oslava Velikonoc.
Prosím všechny národopisce, aby přestali žít v bludu, že na Velikonoce chlapci obejdou vesnici, vyšlehají děvčata pomlázkou a ta jim za to dají malovaná vajíčka. Na většině vesnic chlapci ráno takzvaně „položí základ” a v poledne jsou už na krupici, takže děvčata se kromě vyšlehání tuhým bejkovcem dočkají občas i toho, že jim šohaj nazvrací na rohožku, popřípadě i do bytu, pokud se tam vnutí. (Omlouvám se těm místům, kde probíhají opravdové velikonoce podle představ národopisců, popř. církve.)
Velikonoce byly původně oslavou jara, pak oslavou zmrtvýchvstání Krista, pak za reálsoc éry opět svátky jara, dnes svátky toho, že je v pondělí volno. Jsou zhruba na stejné úrovni jako Vánoce, akorát že lidé nešílí s dárky. Já jsem klidný člověk, šťastný u svého počítače, s manželkou a ještěrkama a takovéhle svátky jsou pro mne utrpením, zejména když se po mně vyžaduje, abych se jich účastnil. (Loňský Mikuláš, kdy okolo mne bouchaly petardy a běhaly divné existence a já měl přes rameno půjčený hardware za 120.000 Kč, byl vrchol.) Ale bohužel — není před tím úniku. Z televize, novin a výkladních skříní se valí a valí orgie jara...

Letos na Velikonoce jedeme naštěstí na dovolenou do Tunisu. Místo mladíků s bujarou náladou a kalnými zraky budu pozorovat vlnky a manželku místo pomlázky vyšlehám malou palmou.