Na Michaela Jackcona, nešťastníka, který sám sebe nazývá králem popu, byl vydán zatykač. Nechci polemizovat o tom, jestli právem nebo ne nebo jak to s ním vlastně je. Zaráží mě jiná věc — jak jednoduše lze někomu znepříjemnit život.

V jisté době stačilo málo a člověk si mohl přijít ke slušnému živobytí — stačilo říct na správných místech, že ten a ten zaříkává krávy a smilní s ďáblem. Inkvizice se už postarala o doznání, dotyčný byl upálen a vám připadla část z jeho zabaveného majetku. Dneska to funguje nejspíš podobně, možná jen to zaříkání krav a upalování zmizelo...

Zatykač byl totiž vydán na základě výpovědi dvanáctiletého chlapce, který si postěžoval při seanci u psychologa na to, že ho Jackson nějak sexuálně tentononc, nevím, nedával jsem pozor. Nechme ale teď stranou tenhle konkrétní případ...

V USA se stala následující věc: Čtrnáctiletý syn byl naštvaný na své rodiče za nějakou pitomost, snad že mu nechtěli dovolit jít na mejdan. Zavolal proto policii a oznámil jí, že jeho rodiče ve svém domě schovávají drogy. Policie přijela, oba zatkla a než se vše vysvětlilo, měl mladík dva týdny pré. (No, možná můžou být rodiče rádi, že je rovnou neodprásknul.)

Arsinoe popsala takový hořce úsměvný příběh o vydírání tatínka dceruškou. Už méně úsměvné je to, když se manželé rozvádějí a manželka vydírá svého budoucího bývalého slovy "...a jestli ne, tak řeknu, že osaháváš naši dceru!" Takových případů údajně není málo...

Před nedávnem dávali v TV film, nevzpomenu si na jméno, kdy dvě dívky křivě obvinily svého učitele z toho, že je znásilnil.

Proti takovémuto nařčení je asi nemožné se bránit a v takových případech se policie asi řídí heslem: „Radši křivé obvinění než násilník na svobodě!” V případě obvinění ze znásilnění, zneužívání dětí nebo přechovávání drog jde presumpce neviny stranou a nahrazuje se „zájmem společnosti”. Samosebou, jedná se o závažné delikty, ovšem jejich ošidnost je hlavně v tom, že se těžko prokazuje nevina a obvinění je často založeno pouze na tvrzení poškozeného.

Pokud vezme muž do auta stopařku, ze které se vyklube hysterická slepice a obviní ho z toho, že ji znásilnil (a dá si trošku práce s věrohodností příběhu), nemá muž téměř šanci dokázat, že to není pravda.

Pokud dva slušní lidé udají, že jste jim nabízel v restauraci tablety extáze, máte smůlu.

Pokud vás dítě křivě obviní z toho, že ho sexuálně zneužíváte, jdete za katr.

Ve všech těchto případech nakonec strávíte ve vazbě nejspíš „jen” pár týdnů, než se přijde na to, že slečna je hysterická, dva údajní slušní lidé jsou smluvení hajzlíci a že si ten fracek vymýšlí, protože o tom četl někde v Bravíčku. Ve většině případů se na to přijde a vy jdete domů — ale zůstává na vás stejně stigma: „To je ten co seděl!” A za to bezdůvodné zadržování a omezování a ponižování vám nikdo neřekne ani pardon, nehledě na to, že tím můžete přijít o práci, o přátele, o pověst...

Zatím to je asi především problém USA — ta armáda právníků musí být z něčeho živa — ale každá bejkovina přeci dorazila odtamtud dřív nebo později i k nám...

Na druhou stranu — aspoň už vás dneska nenechají upálit! A to je pozitivní!