Mudd popisoval Krajníky. Neméně zajímavou skupinou lidí jsou i středníci a střednice.

Středníci a střednice (dále jen středníci) se vyznačují tím, že chodí všude středem. Jdete po ulici a spěcháte? Pak jistě na nějaký exemplář narazíte.
Chodí totiž pokud možno pomalu. Tak, aby překáželi. Pokud se k nim přiblížíte na předbíhací vzdálenost, nějakým záhadným způsobem zjistí, kudy je chcete obejít a na poslední chvíli tím směrem uhnou.
Zásadně nechodí na kraji. Jít podél zdi nebo u obrubníku pro ně nepřipadá v úvahu. Jejich krédem je zlatá střední cesta.
Pokud je chodník jen trochu širší, shlukují se do dvojic. Aby lépe bránili ostatním v plynulé chůzi.

Často se vyskytuje exemplář střednice s nákupními taškami v každé ruce. To proto, aby zabrala co nejvíce místa.
Dalším příkladem je starší středník o holi. Takvý je schopen ve chvíli, když už najdete skulinu, kterou ho předbíháte, nechtíc mávnout a zasáhnout vás.
Běžným jevem jsou středníci diskutující a středníci pohybující se nerovnoměrně. Chvíli se loudají, a ve chvíli, kdy je chcete minout, náhle zrychlí. Zrychlení s oblibou kombinují se změnou směru chůze.

Velmi propracovaní jsou středníci nádražní, metroví a pasážní. Vyskytují se (jak je zřejmé) na nádražích, v metru a v různých průchodech a pasážích. Prostě tam, kde se náhle shlukují větší davy lidí.

Pokud spěcháte po schodech v metru nebo na nádraží, všiměte si, že nejpomalejší lidé nechodí u kraje a u zábradlí, ale středem. Ano, to jsou také středníci!

Kapitolou jsou středníci motorizovaní.
Jsou to vesměs účastníci padesátkové rallye.
Na rozdíl od středníků pěších mohou být opravdu nebezpeční.

Co vede středníky k jejich středové cestě nevím. Zřejmě nějaké vyšší učení nebo pocit Středního poslání.

Rozhodně se s nimi setkávám více než je zdrávo. Hlavně když spěchám. Tedy skoro vždy.