Lidé mají krásnou a záslužnou vlastnost dělat si legraci z druhých. Naprosto nevinnou, pochopitelně.

Začíná to už v dětství. Děti si hrají na pískovišti. Jedno má lepší kyblíček než ostatní. Tak co se stane. Nasypeme mu píseček na hlavičku a praštíme ho lopatičkou. Haha, to je ale legrace.

Ve škole s námi chodí do třídy taková zamlklá spolužačka. Je z chudší rodiny, hůře se obléká. Tak ji jen tak vysypeme školní aktovku do koše. Nemyslíme to zle, vždyť je to jen legrace.

Tamhleten chlapeček vypadá nějak divně. Takový přičmoudlý. Tak mu třeba vyhodíme kabát z okna a kamarádsky mu vrazíme pár facek. Ale nemyslíme to zle. Je to jen klukovina, legrace. Je nám 9 let, nemáme z toho rozum.

Na střední škole je kamarád nějak zakřiknutý. Proč se nás bojí? Dáme mu přátelskou nakládačku, ať se trochu otrká. Je to pro jeho dobro. Ještě jednou poděkuje.

A tamhleta spolužačka je nějak tlustá. Budeme ji říkat třeba prasnice, to ji bude motivovat. Myslíme to dobře a vůbec ne vážně.

Ano ti všichni se nějak liší. A my si k nim jen hledáme cestu.

Na vojně platí kázeň a řád. Koukej natlačit cigára, mladej. A tu chodbu umej ještě jednou, viděl jsem tam v rohu nějakej bordel. Že tam žádnej není? Co odmlováš, hade, posereš se z toho. Je to pro tvoje dobro, zobáku pitomej. A až o půlnoci doděláš hajzly tak se u mě hlas, budeš si rovnat skříňku, zmetku.

Pak se zdá že jsme z toho vyrostli. A dostali konečně rozum.

Nastoupíme do zaměstnání.

Copak tamhle ten kolega, je nějak moc aktivní. Chodí do práce první, na cigárko s náma nezajde, kafíčko nedá. To bude nějaká svině. A šéf o něm řiká jak je dobrej. To teda ne, to mu procházet nebude.

A co támhleten, nevymakal se nějak brzo? Tak mladej a už se dostal tak vysoko. To teda ne, holenku, všechno má svůj čas. Trošku tě podusíme, hodíme ti pod nohy pár klacků. Ještě nám poděkuješ.

Všechno tohle se dělo nebo děje a kdo to nevidí, tak se nedívá pozorně kolem sebe.

Co jsem tím chtěl říci? Lidé mají snahu rovnat ostatní do latě. Tedy do průměru. Kdo vyčnívá, ať už v kladném nebo záporném smyslu, zaslouží si být pacifikován.
Říká se tomu šikana. Ta má mnoho podob. A jednou z nich může být třeba Flash Mob.

Vyskytla se totiž jedna dáma, která namíchla spoustu lidí. I mě, přiznávám se. Píše svůj blog, nebo e-zin, nebo blogzin, nebo cokoliv, je mi jedno jak se to jmenuje, protože její stránky jsou pro mě naprosto nezajímavé a nečtu je. Občas snad ukradla nějaký příspěvek nebo článek, občas maže komentáře, které ji ostatní připisují pod její příspěvky. A kromě toho má tu drzost cpát se na Toplist mezi nás, skalní a pravověrné bloggery, potvora.

No a co? To ji budu nenávidět až do doby než definitivně zmizí z českého internetu? To ji budu pronásledovat? To se
budu radovat z každé akce namířené proti ní?

Ne. Je mi z toho zle. A nehodlám se takových honů na čarodějnice účastnit.

Nečekám, že budete s tímto příspěvkem souhlasit. Ale svůj názor jsem prostě říct musel. Pokud jsem někde ve své úvaze udělal chybu, klidně mi to napište.

Podobné články: například Blogeři zase vymysleli kravinu: hon na Černovlásku nebo Dělají české flashmoby buzeranti?