Budu teď sám sobě advocatus diaboli a zkusím nalézt důvody proč nepsat přístupný web s kvalitním kódem.

Marek Prokop v reakci na můj článek o přístupnosti upozornil na jednu věc, a to že náklady na vývoj jsou pouze malou částí celkových nákladů na vlastnictví webu. Je to tak; ovšem v té souvislosti mne napadá několik ekonomických argumentů (z pohledu tvůrce) proti psaní kvalitního kódu.

Existuje totiž spousta zákazníků, kteří jsou ochotni ušetřit ať to stojí co to stojí. A dokud budou takoví zákazníci existovat, budou existovat i vývojářské firmy, které se budou řídit následujícími (nebo podobnými) úvahami:

- Psát kvalitní kód vyžaduje najít a zaplatit kvalitního kodéra. Naproti tomu kód, který „nějak” funguje ve většinovém prohlížeči, zvládne i student SŠ s FrontPage za třetinovou cenu v polovičním čase.
- Zákazníka pak snáze ulovíme na nižší cenu vývoje. (zákazníka určitého typu, pozn. aut.)
- Zákazník bude chtít časem úpravy, které rozhodně nejsou zadarmo. Pokud bude kód přehledný a kvalitní, zvládne úpravy kdokoliv. Pokud bude kód dostatečně zmatený, zvládne to pouze ten, kdo ho napsal.

(Tyhle úvahy si necucám z prstu. Slyšel jsem je na vlastní uši v jednom mém předchozím zaměstnání v jistém softwarovém studiu — nebudu jmenovat. Šéf mi přímo a bez obalu řekl: „Napiš to tak, aby museli s každou změnou přijít za námi, z toho nám půjde nejvíc peněz. Moc to testovat nemusíš, koukni na to v Exploreru pětce, tu mají oni, kdyby to pak časem chtěli upravit i pro jiný prohlížeče, tak jim to za peníze upravíš. Není v našem zájmu, aby si to mohli upravit sami.”)

Mám dojem, že se jedná o přístup často používaný: Udělat věci tak, aby sice fungovaly, ale aby bylo potřeba je neustále modernizovat, doplňovat, upravovat a za to všechno inkasovat. A hlavní problém je nalézt kompromis, kdy jsou náklady na užívání co nejvyšší, ale kdy se ještě zákazníkům nevyplatí vykašlat se na to a jít ke konkurenci. (Zdá se mi to, nebo je to obchodní model Microsoftu?)

Cítím, že tenhle přístup není tak úplně v pořádku, ale je mimo vší pochybnost legální. Pokud budou zákazníci, kteří na tento model přistoupí, bude bezesporu obchodně úspěšný.

Takže se spoustě firem vyplatí „spatlat” kód, který nikdy o standardech ani neslyšel, narvat do něj spoustu skriptů „IE ONLY” a flashových animací a přesvědčit zákazníka, že dostává to nejpoužívanější ve světě IT. Málokterý zákazník si pak vzpomene na Gaussovu křivku normálního rozložení a uvědomí si, že „nejpoužívanější” znamená v tomto kontextu také třeba „průměrný”.

Naproti tomu kvalitně napsané stránky většinou nejsou tak vizuálně „bombastické”, jejich krása je nenápadná (jsou menší, jsou čistší, jsou jednodušší — nic z toho ovšem není vidět na první pohled) a jejich údržba a změny jsou nepoměrně jednodušší a levnější. Z hlediska „webového studia” jsou tedy méně ziskové, protože klienta třeba nezaujmou na první pohled a navíc klient pak může zadávat úpravy komukoliv jinému. A jak říkají Židé: „Mít stovku nebo nemít stovku — to je rozdíl dvě stě korun!”

Udělal jsem někde v té úvaze chybu? Pokud ne, znamená to, že W4D a XHTML a WCAG atd. se prosadí nikoli díky tvůrcům, ale navzdory mainstreamovým tvůrcům...

Šance pro dobrý a přístupný web je podle mého pouze v tom, že se podaří osvětou přesvědčit zákazníky, aby požadovali po autorech kvalitní (ve smyslu kódu) WWW stránky. Až se bude většina zákazníků ptát: „A uvidí ty stránky i barvoslepý? A uvidí je člověk bez FLASHe? A na Macintoshi? A v jiném než IE prohlížeči? A jak je uvidí Google?” a nenechá si vnutit žvásty o tom, že „IE mají všichni, proto pro něj vyvíjíme” a „Flash mají všichni” a „Macintosh nikdo nepoužívá”.

Kvalitní a přístupný web je zatím tedy jen libůstka těch dobrých. Průměru se víc vyplatí napsat prasečinu, která je na první pohled levnější, ale ve výsledku přinese větší zisk.

Kde se mýlím?

PS: Touto myšlenkovou cestou se dostávám i k tvrzení, že pro firmu je lepší zaměstnat dva průměrné než jednoho výborného, a zákonitě i k radě jak od Haliny Pawlowské: „Snažte se být průměrní, budete se mít. Když budete vyčnívat, nebudou vás chtít!”

Smyslem advocata diaboli je negativní falsifikace, tedy nalezení argumentů proti svému tvrzení a jejich následné vyvrácení. Pokud se nějaký z argumentů nepodaří vyvrátit, je tvrzení revidováníhodné.