Vlastně ani nevím, proč by se jev, který hodlám popsat, měl jmenovat zrovna Valašská kočka. Prý je to proto, že tomu tak říkal (a říká) nějaký člověk, který pocházel kdesi od Vsetína a který si toho všiml. O co jde?

Napřed bych vás chtěl upozornit, že postupy, které jsou popsané níže, cílevědomě neaplikuji. Vše, co bude uvedeno, je pouze pozorování...

Tak rychle k věci. Základní otázka, která celý problém uvozuje, je následující:
představte si, že k vám přijde kočka — a je jedno jestli vaše nebo cizí. Ta kočka se vám otře o nohy a chce pohladit. Jak se zachovat, aby ta kočka přišla i příště a toužila po pohlazení...
Řešení je možná překvapivé, ale přibližně v 90% případů účinné. Musíte kočku... potrestat. Bezdůvodně kopnout nebo chytit a hodit s ní o zeď.
To je výsledek pozorování. Já osobně jsem v životě žádnou kočku nenakopnul ani s ní nepraštil. Takové jednání mi je cizí. Je ale pravda, že ke mě žádná pro pohlazení znovu nepřišla...

A nyní pár dalších příkladů ze života. Tentokrát se budou týkat lidí.

Kolik žen žije s muži, kteří je fyzicky trestají... Přesto jsou s nimi stále a nedají na ně dopustit.
To je výsledek pozorování, ne žádná spekulace. Takový pár můžete výjimečně potkat na ulici. Muž bije ženu. Když zakročíte, první, kdo se ohradí bude ta žena...
Výsledek pozorování, tak to prostě je.

Jeden kamarád z východního Slovenska se mě jednou zeptal: „a u vás nebijete ženy?” já na to že to nebývá nějak obvyklé a on na to „to u nás přijde chlap opilý domů, zbije ženu, zbije děti a dobrý den je za námi”. Tak jsem se ho zeptal, co na to říkají ty děti a ty ženy a on odpověděl že jsou zvyklé, že to nikomu nepřijde zvláštní, takhle se chovat. Naopak, pokud by se takhle nechoval, tak by doma usoudili že je nemá rád a asi by od něho utekli.

Slyšeli jste někdy něco o Stockholmském syndromu? U oběti únosu se vyvine pozitivní vztah k únosci. Zdánlivě neuvěřitelné, ve skutečnosti realita.

Ale postupme ještě dále...
Co takoví diktátoři, kterých nebylo zase tak málo? Stalin — kvůli němu zahynulo nepředstavitelné množství lidí — obyvatel země, kde vládnul. A po jeho smrti byli všichni zdrceni. Celý národ Stalina miloval. A to nebylo jediného člověka, který by neztratil někoho blízkého právě kvůli němu.
Nyní jsem četl o Pol Potovi. To byl diktátor, jehož přičiněním zahynulo několik milionů lidí — údaje se pohybují kolem 2 milionů. Na jeho hrob se dnes chodí klanět i pozůstalí jeho obětí a mluví o něm jako o velkém člověku.

Znám i lidi, kteří teorii valašské kočky zvládli natolik, že ji cílevědomě využívají například v obchodu, v podnikání, v jednání s podřízenými. Tito lidé mají jedno společné — pokud to nepřehánějí, tak jsou velmi úspěšní.
Takoví lidé umí být i přátelští a zdánlivě nezištní. Ale dobře vědí co dělají a své přátelské chování dávkují velice střídmě.

Jak je známo, daleko lépe se ovládá ten, kdo má strach než ten, kdo má sympatie.
Knihy o pozitivním myšlení nemají pravdu... Pokud chcete aby se k vám ostatní chovali dobře, občas si dupněte.
Taková je realita. Takový je způsob jednání drtivé většiny lidí.

Abych nezapomněl — na mě takové jednání neplatí. A ani se tak nechovám. Dělám chybu nebo ne...?