Vyslechl jsem rozhovor dvou pánů. Jeden popisoval, jak byli na Silvestra někde na chatě. Samozřejmě se bavili, bylo tam více lidí. Také si sebou vzali různé hudební nástroje (rozumněj kytary) a muzicírovali. Když už nevěděli, co hrát, tak spustili budovatelské písně. Šlo pochopitelně o recesi, ale jeden ze společnosti všechno pokazil.

Bouchl prý totiž pěstí do stolu, že takové písničky zpívat ani poslouchat nebude. Že ho to uráží.
Pán, který tu příhodu vyprávěl, ještě dodal, že ten kritik budovatelských písní sám s žádnou zábavou nepřišel a pouze ostatním zkazil náladu.
Na to jeho posluchač prohlásil, že někoho mohou ideově zabarvené písničky urážet, že to měl třeba za socialismu těžké a nemá pro takovou zábavu pochopení.
A vypravěč prohlásil, že to je blbost. Že se zbytečně bojíme symbolů. Že třeba v obci Zbožíčko je hospoda „U vrtule” a tam jsou sochy Lenina a Gottwalda. A on že nedovede pochopit, jak nějaké sochy mohou někomu vadit. Že jde jen o neškodnou recesi. Měli bychom se oprostit a symbolů se nebát.

Celý rozhovor proběhl ve vlaku. Neměl jsem chuť do něho vstupovat. Protože kolem sedělo více lidí a ne každý by byl na výměnu názorů zvědavý.

Ovšem říct jsem chtěl asi toto: pokud vám nevadí sochy Gottwalda a Lenina, co kdyby v některé jiné obci umístili sochy Hitlera nebo Heydricha? A ve společnosti mezi přáteli z recese zazpívali fašistické pochodové písničky. Pořád by šlo o nevinnou recesi? A ohledně dalších symbolů — když někomu nevadí rudá pěticípá hvězda, proč by měl vadit třeba hákový kříž? Vždyť je to jen obráceně orientovaný východoasijský symbol štěstí.

Kdepak — na symboly bychom měli být opatrní. Hlavně vědět, co znamenají, k jaké době a situaci se vztahují. Až budou všichni vědět, že budovatelské písničky ve své době hlásaly třídní nenávist, že socha Lenina není o nic lepší ani horší než socha Hitlera, tak se z těchto symbolů možná stane nástroj zábavy a recese.