Chinin dnes krásně popisuje své pokusy. Musím se přiznat — já to měl taky!

Nejprve jsem házel hliník do kyseliny solné, abych zjistil, jestli opravdu „bouřlivě reagují”, jak je psáno... Ano, psali pravdu. Bouřlivě reagoval hliník s kyselinou, bouřlivě reagoval i můj prst, na který to z té zkumavky přeteklo a velmi bouřlivě reagovala i babička, jejíž byl ten koberec, na který jsem to všechno upustil.

Když mi zplesnivěl chleba, tak jsem plíseň namnožil v Petriho misce a když si vyvinula velmi osvícenou kulturu (ta miska byla na okně), tak jsem ji otrávil chlórem, abych si ověřil, že chlór dezinfikuje. Na ten jsem taky přišel náhodou — pokoušel jsem se získávat kyslík z manganistanu draselného, a protože mi připadalo, že kahanem to jde pomalu, přikápnul jsem svou oblíbenou solnou. Že to je chlór mě napadlo hned jak jsem viděl barvu toho plynu, co unikal, ale nenapadlo mě, že má v tomto stavu tak výrazné bělící účinky na vše mokré ve svém okolí...

Ve škole jsem posléze provedl známý experiment s odbarvovačem Duha a peroxidem vodíku a vylidnil jsem úspěšně celou třídu...

O pokusech s ledkem, sírou a uhlím pomlčím úplně.

Pak mě to nějak přestalo bavit. Na vysoké škole jsem se dozvěděl při první hodině fyziky, že vezmete-li kostku cukru do kombinaček a pak ji těmi kombinačkami v temné místnosti prudce rozdrtíte, můžete zahlédnout modré jiskřičky... Docentovi přitom očka svítila jako mně, když jsem trávil ty plísně chlórem.

Pochopil jsem kam jsem se to dostal a té školy jsem zanechal...

Poslední pokus, který jsem občas předváděl v hospodě pro pobavení publika, byl ten, že jsem zapaloval kostkový cukr. Máte-li po ruce kostkový cukr a zapalovač, zkuste si to, uvidíte, že to nejde. Je ovšem takový fígl (který znám — ne že bych se chtěl chlubit, ale prostě je to tak), a ten fígl umožní tu kostku zapálit. Cukr pak hoří krásným modrým plamínkem... Hospodskou společnost to vždycky udivilo, přítomné slečny dělaly Jů, jakože obdivují mé znalosti, ale — mezi námi — že by si mě některá z nich kvůli tomu chtěla vzít, to jako zase ne.

Ale při té příležitosti mě napadá, že jsem to vlastně ještě neukázal své ženě... Až přijde domů, zapálím před ní kostkovej cukr!

Určitě to ocení a v jejích očích tím stoupnu!