Je správné dělat si legraci z lidí, kteří jsou čímkoliv odlišní? Ze slepých, z vozíčkářů, ale i policajtů, blondýn, homosexuálů, cikánů...? A dokonce před těmito lidmi tyto vtipy vyprávět?

Včera jsem náhodou poslouchal rádio. Zrovna šel pořad pro nevidomé. Přestože jsem vidomý, chvíli jsem poslouchal. Host pořadu (nebo nový moderátor), také nevidomý, tam dával radu: "nebojte se říkat před nevidomými vtipy o nevidomých." A hned jeden vtip řekl.

Před lety jsem znal partu dětí na vozíčku. Jeden z nich tvrdil, že jejich oblíbeným časopisem je Sorry, ve kterém vychází spousta vtipů na vozíčkáře, slepce a podobně postižené. Že se těší na každé další číslo.

Dále jsem zjistil, že policajtům nevadí, když před nimi někdo vypráví vtipy o blbých policajtech. Pokud jsou zrovna v civilu... aby neutrpěla jejich profesní čest. Tedy kromě toho jednoho vtipu, po kterém se rozzlobí i velmi tolerantní policista...

Jak jsem dále vypátral, ani homosexuálům nevadí leckdy drsné vtipy o buzerantech. Proč by také měly, když je člověk nad věcí, nevadí mu dělat si legraci sám ze sebe.

Ovšem vyprávět vtipy o cikánech před cikány by mě asi opravdu nenapadlo. Stejně tak vtipů o blondýnkách před blondýnkami — nemusely by je pochopit...

Také by bylo zajímavé zjistit, jak třeba Židé snášejí vtipy s Kohnem a Roubíčkem, černoši vtipy s blbou gorilou a třeba advokáti vtipy o slizkých právnících...