Než se do něčeho pustím, snažím se vědět o tom co nejvíce. Proto občas využívám i takzvanou odbornou literaturu. Tento druh čtiva občas pomůže, ale občas působí poněkud nevyrovnaným dojmem.

Není to tak dlouho, co jsem se rozhodl proniknout do tajů dvou naprosto nesouvisejících činností. Totiž tvoření www stránek a sportování — konkrétně běhání.

Během předvánočních nákupů jsem narazil na dvě knížky.
Jak si udělat svou první webovou stránku a Běhání.

Knížku o tvorbě webovské stránky jsem koupil jen ze zvědavosti. Kromě toho stála 19,- korun, což jsem celkem klidně obětoval.
Knížku o běhání jsem si koupil naprosto cílevědomě, dokonce jsem ji asi 10 minut sháněl.

Hodnocení obou knížek je dost podobné — hrůza, děs, vyhozené peníze.

Důvod? U obou knížek mám dojem naprosto odfláknuté práce.

A teď hezky postupně. Nejprve ten web:

Důležité je vědět, že se jedná o knížku 3 roky starou.
Jmenuje se to (jak jsem již napsal) Jak si udělat svou první webovou stránku, napsal to nějaký pan Alan Simpson, vydalo to nakladatelství Svojtka&Co. a celá knížka (opravdu jsem ji přečetl!!!) je naprosto k ničemu. Jak pro začátečníka, tak po poučeného laika, a samozřejmě i pro odborníka.
Cituji: "Publikace Jak si udělat svou první webovou stránku vám nabízí nejrychlejší způsob, jak se z diváka stát autorem publikujícím na webu. Pro vytváření webových stránek je k dispozici mnoho nástrojů, ale já v této knížce používám FrontPage Express."
Dále se dozvídáme, že Na světě se prodalo přes milion výtisků 75 knih Alana Simpsona. Všechny pojednávají o počítačích, Internetu, operačních systémech, databázích a webové tvorbě. Alan je též autorem populárního místa na webu, vede programovací kurzy na Státní univerzitě v San Diegu a pracuje jako konzultant a programátor."
Název knihy i obsah je pochopitelně zavádějící. Správně by to mělo být „FrontPage Express pro začátečníky”. Kromě toho — pokud autor myslí, že pomocí FrontPage je nejjednodušší tvořit web, tak se mýlí. Pro naprosté začátečníky je jednodušší vytvořit stránku v jakémkoliv kancelářském programu typu „Word” a pak je vyexportovat jako webovské stránky. Výsledek je podobný... laik řekne dobré, odborník řekne hrozné.

Další knížka, tedy odborné pojednání je o sportu — o běhání.
Když jsem si ji kupoval, těšil jsem se, že zjistím, jak začít, jak si volit zatížení, jak se zlepšovat, jak mít ze sportu požitek. Však je na obálce knížky napsané "od joggingu po maraton".
Jaký omyl!
Celá knížka — Běhání, napsal Aleš Tvrzník a Libor Soumar, vydala Grada Publishing s.r.o., v roce 1999 je plná naprosto zbytečných informací, které každý, kdo se rozhodne sportovat, stejně zná.
Třeba že si máme na běhání pořídit kvalitní obuv, že když je chladno, tak se máme lépe a tepleji obléknout, že se máme před sportem rozcvičit a po sportovní aktivitě protáhnout a vůbec jedna fráze za druhou...
To všechno proložené fotografiemi a kresbami spokojených a zdravě unavených sportovců a sportovkyň.
Jasně, pokud někdo bude úplný dement, který chodí běhat v polobotkách a po vydatném obědě, tak mu tato knížka může vysvětlit, že něco dělá špatně. Kdo však má v hlavě mozek, a používá ho, tak se bez publikace v pohodě obejde.

A co jsem tím chtěl vlastně říct...? Vůbec nejde o tyto dvě knížky. Jde o to, že nakladatelé a vydavatelé už nevědí, co vydávat. Že doufají, že si na základě lákavého názvu koupí knihu co nejvíce lidí. A že je v podstatě jedno, co bude uvnitř.

Pokud si nějaká tetka z Horní-Dolní koupí tu knížku o webu, jistě může nabýt dojmu, že se jedná o dílko veskrze užitečné a potřebné. Což je samozřejmě nesmysl, knížka je k ničemu. Stejně tak si knížku o běhání může koupit nějaký páprda z kanceláře, a může mít pocit, že udělal pro své zdraví maximum. Dočte se ledacos, ale to, že běhání je pro netrénovaného jedince především bolest, kterou je nutné překonat, a že to překonávání může trvat dlouho a málokdo vydrží, to tam nenajde...

Tyto dvě knížky demonstrují naprostý úpadek takzvané odborné literatury.

K otázce v nadpisu — odborná literatura tohoto typu slouží především vydavatelům a autorům. Pro čtenáře (laiky, neodborníky, ne-znalce) je zbytečná, možná dokonce škodlivá.

A abych tedy uvedl pár věcí na pravou míru: nemám žádné osobní výhrady vůči výše uvedeným nakladatelstvím. Vím, že obě vydaly řadu kvalitních a užitečných publikací. V případě knížek, které jsem popisoval, však trochu snížily laťku (řečeno sportovní terminologií).

Pokud má někdo o obě knížky zájem, rád mu je prodám. Pokud někdo knížky dokonce koupí, pak peníze věnuji na Kostějovu sbírku Blogeři dětem. Ať z nich má někdo užitek...