Po nějaké době jsem se opět podíval na naší politickou scénu. A co jsem viděl?

Mno, viděl jsem třeba novelu zemědělského zákona (via Mudd) nebo povinnou registraci.

Je to ukázka levicové politiky jako vyšitá, hlavně to první. Rozdíl mezi levicí a pravicí je totiž krásně definovatelný takto: „U levice se stará stát o nesvéprávné občany, u pravice se musí občani postarat sami o sebe”.

Jako ilustrace báječně poslouží tvrzení předsedy zemědělského výboru Ladislava Skopala (ČSSD): "Aby to nedopadalo tak, jako vidíme někde dnes, že zemědělec místo toho, aby sel secími stroji, rozmetá osivo na rozmetadle a pak se diví, že mu obilí vymrzne..." Ó, jak dojemné, chce se mi řvát. Místo toho, aby zemědělec, který takto zaseje, po právu zkrachoval, tak bude nucen jít na 300 hodin kursů. Ale jak známo ani 600 hodin kursů neudělá vola sedlákem.

Což by nebylo to nejhorší. Horší je to, že budou interrupční komise, tedy pardon — sedlácké komise, které posoudí, zda uchazeč o podnikání v oboru zemědělství má dostatečné odborné znalosti. A pokud je nebude moci doložit (což je trochu rozdíl proti „nebude je mít”), tak půjde na ty kursy. Povinně.

Kdyby to pan Skopal (nomen omen?) oddůvodnil čímkoli jiným, mlčel bych. Ale tohleto je opravdu levičáctví non plus ultra: „My (stát, komise, partaj) víme líp než ty, co je pro tebe dobré...”

Ale není se čemu divit — od května budeme součástí velmi levicové Unie. Mimochodem EU — Tohle jste četli? Píše se tam, že Jedna unijní země po druhé nyní stahuje své sliby pro české zájemce o práci — nebo aspoň nad nimi začíná váhat. Ještě před několika měsíci se zdálo, že nejméně třetina zemí se novým členům ihned otevře, a že Češi tedy budou moci bez formalit odejít za prací například do Británie, Nizozemska, Švédska či Dánska. Ve všech těchto zemích v posledních týdnech převážily obavy z nekontrolovaného přívalu „levné pracovní síly z Východu”. Na možnost pracovat tak noví členové budou muset čekat ještě několik let.

To byl tuším jeden z argumentů EUptimistů...