Televizní přijímač musí být přístroj jistě užitečný a potřebný, jinak by nebyl skoro všude. Vyskytuje se v domácnostech i na veřejných místech, jako jsou čekárny, restaurace a podobně. U televizorů domácnostních jsem vysledoval několik zajímavých způsobů používání.

Předně se vyskytují obytné prostory, kde je televize puštěná téměř nepřetržitě. A pokud není, berou to obyvatelé takové domácnosti jako něco nepatřičného.
Měl jsem jednoho kamaráda, se kterým jsme měli nějaké společné zájmy a koníčky.
Když jsem se u něho stavil, okamžitě mi nabídl hnusné pivo ze supermarketu (jmenovalo se to tuším Staročech, byla to osmička, stálo to 4.30,- a nedalo se to pít) a pokud nebyla televize v provozu, tak ji zapnul. Pak se zeptal, na co se chci koukat. Já se pochopitelně nechtěl koukat na nic — nepřijel jsem na návštěvu proto, abych koukal na bednu. Já chtěl řešit problémy astronomické, sportovní, literární, problémy bytí a všehomíra a také fundamentální problém nesmrtelnosti chrousta, případně jiného hmyzu, ale rozhodně ne televizní program. Navíc se mě ten člověk stále ptal, na co chci koukat. Přitom na všech čtyřech chytaných programech běžely samé hlouposti.
Časem jsem zjistil, že takovýchto permanentních koukačů — tedy lidí, kteří na televizi koukají téměř pořád (nejsou-li zrovna v práci nebo pokud nespí) je asi nejvíce.
Pozoruhodné...

Naprosto nezajímavou, ale poměrně rozšířenou skupinou jsou ti, kteří mají televizi zapnutou, ale ještě nezapomněli, od čeho je funkce vypnout, případně off.

Do další skupiny patřím já. Ano — i já mám doma televizor. Sledování funguje následovně: zapnu televizní aparát a zkusím, jestli na nějakém programu nejde něco zajímavého. Projedu všechny čtyři programy, které chytám, a pokud na nic zajímavého nenarazím, tak přístroj... vypínám! Takže televizi klidně vypnu třeba 15 sekund od zapnutí. Přece nebudu koukat na něco, co mě nezajímá, to je ztráta času.
Mimochodem — nedívám se ani na filmy, které jsem nestihl od začátku, ani na seriály, u kterých jsem vynechal jakýkoliv díl — s výjimkou Simpsonových a South Parku. Takže jsem například neviděl ani jeden díl populárního seriálu MASH, protože mi unikl první díl. Všichni mě pak sice upozorňovali, že díly na sebe až tak nenavazují, ale já jsem v některých věcech prostě zásadový

Pak se vyskytuje další pozoruhodná skupina koukačů, kterou reprezentuje jeden můj bývalý kolega v práci. Ten má zvláštní techniku sledování TV, kterou vnutil i své partnerce. Tato technika spočívá v tom, že se ještě před zapnutím televizního přijímače vezme program, zjistí se, jestli jde něco zajímavého, a v případě, že ano, se televizor zapne. Po skončení pořadu se vždy vypne, znovu se vezme program, a opět se zapne (nebo také ne).

Ale nejlépe jsou na tom podle mého názoru stejně ti, kteří žádný televizor nemají.
Zkoušel jsem se nedívat třeba několik týdnů, a zjistil jsem, že jsem stejně o nic nepřišel. Kromě možnosti pokecat si s někým o tom, co zrovna dávali...