Pokud se někdy cítím opravdu špatně, zkusím si vzpomenout na někoho, kdo je na tom hůř. Nejlépe, pokud je na tom špatně svoji vinou. A vzpomněl jsem si na tragikomický případ jednoho človíčka, kterého jsem osobně znal. Říkejme mu třeba Marián.

Marián byl člověk asi dvaadvacetiletý. Měl ukončenou základní školu a možná nějaké nejjednodušší učiliště. Přesto byl přirozeně inteligentní, tedy inteligentnější než by odpovídalo vzdělání.
Také měl manželku, jedno maličké dítě a dalšího potomka očekávali.
Pracoval jako řidič — rozvážel zboží, a přivydělával si v autoopravně a pneuservisu.

Nevydělával příliš peněz. Vlastně vydělával dost málo. Co také očekávat s tím vzděláním... Doma určitě počítali každou korunu.

A tento klučina jednou vyjel se zbožím a dokonce za něj dostal peníze. To bylo nestandardní — odběratelé obvykle platili fakturou.
Nechal si peníze u sebe, že je druhý den zaměstnavateli (mému kamarádovi) přinese, tak to bylo ostatně domluveno.

Druhý den se stále nějak nějak nedostavoval do práce. Můj kamarád — majitel autodopravy — začínal být nervózní. Jednak měl Marián někam jet a hlavně mu měl přivézt ty peníze — bylo to něco přes 20000.

Nakonec se zjistilo, že milý Marián sice peníze vykasíroval, ale cestou domů se neprozřetelně stavil v herně, kde shodou nešťastných náhod všechno prohrál.

Kamarád — zaměstnavatel pochopitelně zuřil, ale nakonec se s Mariánem domluvil, že mu bude měsíčně srážet nějaké peníze z výplaty, a tak ten dluh časem vyrovnají.

Další večer se Marián opil, a nějak si srovnal v hlavě, co se vlastně stalo. Že bere sotva 10000 korun hrubého, musí živit ženu a dítě, a do toho splácet kdovíjak dlouho ty peníze, které zpronevěřil. Neviděl východisko. Tak se rozhodl, že se sám potrestá, a nechá se zavřít. Opilý si vlezl do auta (byl to stařičký Trabant), dojel před policejní služebnu, a tam jezdil pořád dokola. Prostě zkratová reakce.
Policajti vyběhli ze služebny, zadrželi ho a ptali se, co že to vyvádí. A Marián jim vysvětlil, že zpronevěřil plno peněz, a že chce být po právu zavřen až zčerná. Policajti ho usadili s tím, že za první zpronevěru v tomto rozsahu je maximálně podmínka, a ať neblbne, odstaví auto a jde se vyspat.

Dále všechno pokračovalo jak mělo, Marián makal jak barevnej, aby to co nejrychleji splatil.
Ale záhy mu otrnulo.
Stalo se, že v autoopravně, kde si přivydělával po rozvozu (a která patřila tomu samému člověku jako autodoprava), nechal kdosi k nějaké drobné opravě auto.
Marián se po práci opil, vrátil se zpět, spatřil auto a rozhodl se, že domů nepojede na kole. Když někdo nechává auto v opravně, tak tam pochopitelně nechá i klíčky.

Cesta domů cizím autem proběhla bez problémů, ale parkování se jaksi nevydařilo. Odnesla to dvě auta. mezi které se Marián nedokázal vejít, a samozřejmě i vůz, kterým přijel.
Ke vší smůle šlo o soukromé auto nějakého policajta.

Když se pak na všechno přišlo, zjistilo se, že škoda na každém poškozeném autě je maximálně do 3000. Ale policajt přišel za Mariánem, a řekl mu, že buď dostane 15000, nebo že na něho podá trestní oznámení za neoprávněné používání cizí věci.
A to samé udělal i majitel dalšího poškozeného auta. Pouze majitel třetího vozidla řekl, že chce uvést auto do původního stavu, a pak je ochoten na všechno zapomenout.

Takže se Mariánovi jeho alkoholická jízda prodražila na necelých 40000 korun. Do toho splácení zpronevěry, prostě ošemetná situace.

Když se za měsíc všechno stabilizovalo, opil se Marián potřetí, nechal se chytit, přišel o řidičský průkaz a dostal hodně velkou pokutu...

Bez řidičáku přišel o hlavní zdroj příjmů — místo řidiče. Manželka podala návrh na rozvod, protože zjistila, že z mateřské domácnost neutáhne.

Ale Mariánovi je dobře. Dělá jinde, o nic se nestará a kromě toho, že bude několik let splácet dluhy, ho nic netíží.

A co jsem tím chtěl říct:
1) Nechoďte hrát automaty.
2) Nepokoušejte se řídit, když jste opilí.
3) Pokud mám opravdu krizi, tak si vzpomenu na někoho, kdo je na tom vlastní blbostí hůř. A hned je na světě veseleji.