Byli jsme s manželkou v kině. Po čase nám to přišlo k duhu. Po Mazaném Filipovi, který se nám, inu proč to nenapsat, moc nezamlouval, jsme tentokrát zvolili jinou českou novinku — Básníky.

No a na rovinu říkám, že to bylo jak nebe a dudy. U Mazaného Filipa jsem se asi dvakrát pousmál, tady jsem se několikrát velmi srdečně smál. Vcelku souhlasím s názorem Ondry Dúbravčíka, až teď jsem si uvědomil, že ta zajímavá zrzavá herečka, co hrála sekretářku ředitele, je Markéta Hrubešová. Doopravdy jsem ji nepoznal, jak zhubla.

Mazaný Filip byl plný narážek a citací, v Básnících jsem zaznamenal jen jednu — když Lukáš Vaculík prohlásí: „Podívej se, teď mám firmu a jak je to dlouho, co jsem myl okna v pasáži...”

Mé stručné zhodnocení celé pentalogie (četl jsem i pětidílná trilogie, což je blbgost na kvadrát) je asi následující:

První díl je studentsky hravý, spíš romantický a zjevně uzavřený. S pokračováním nejspíš nikdo nepočítal. Druhý díl mi připadal asi nejlepší, možná i proto, že mám rád medicínské historky. Třetí díl mi připadal o něco slabší, ale stále výborný. Čtvrtý díl mi k srdci moc nepřirostl. Viděl jsem ho jen jednou a nějak mě nechytl. Připadalo mi, jako by byl až příliš porevoluční. No a konečně tento pátý díl, Jak básníci neztrácejí naději, bych zařadil někam k dílu třetímu.

A mé hodnocení je tedy podobné jako u Ondry Dúbravčíka: Hezký film, u kterého se zasmějete, je to příjemná podívaná, sympatické setkání se „starými známými”, David Matásek má pár výborných hlášek, Josef Somr taky, akorát si dejte pozor na Evu Jeníčkovou. Z Vendulky Utěšitelky se stala profesionální paní, tak abyste nebyli nemile překvapeni...