Vyrůstal jsem za socialismu a jako spousta tehdejších kluků (dnes třicátníků a starších) jsem četl Ábíčko a později Vědu a techniku mládeži. Bylo to tehdy asi nejlepší čtení pro technicky zaměřeného kluka. Když mi bylo okolo dvaceti, VTM se mi ztratilo z dohledu, taky jsem na něj neměl čas a dneska, když jsem už usedlý a s chutí bych si ho přečetl, prostě není. Občas vytahuju staré ročníky z osmdesátých let, pročítám si články a i dnes se z některých občas něco dozvím.
Včera přinesla manželka první číslo nového časopisu Revue 21. století. Byl jsem k němu zdravě skeptický ("zas nějaký paskvil s velkými písmeny a věcnými chybami"), ale když jsem se začetl, pohltily mne vzpomínky na ona „báječná léta s VTM”. Četl jsem zase články o všem možném, od přehrad přes endemity a vesmír až k omylům ve válkách a byl jsem příjemně překvapený jejich úrovní. Narazil jsem na jedinou věcnou chybičku ("Sadská" místo „Sadové”), což je vysoký nadprůměr.
Nelze samosebou soudit časopis podle prvního čísla, ale přeju mu, aby vydržel. V současné době nemá v oboru „populární magazín o vědě a technice” asi konkurenci. A je to škoda. Časopisů o okultních vědách vychází několik, časopisů o životním stylu ještě víc, ale pro člověka, kterého nezajímá ani výklad o spiknutí tajných služeb s mimozemšťany, ani který hokejista chodí/spí/flirtuje s kterou Miss, ba dokonce ani „18 způsobů, jak ji dovést k orgasmu během tří minut”, není na trhu skoro nic.
Revue 21. století obsahuje jednak stránky plné krátkých zpráv, perliček a postřehů, přesně v klipovém stylu nového století, jednak i delší články, od článků pro úplné laiky v oboru po články, řekněme, „odbornější”. Přeju mu, aby dlouho vydržel a aby si udržel alespoň tu úroveň, kterou nasadil v prvním čísle, jinak si budu muset do vlaku na delší cesty zase kupovat Spy a Šťastného Jima a tiše u nich trpět.