Se mnou není radno si zahrávat. Pokud se špatně vyspím a narazím na někoho, kdo mě rozzlobí, jdou žerty stranou. Vše proběhlo před dvěma roky, ale vzpomínám si na to, jako by se to stalo včera.

Nejprve bych rád zdůraznil, že se občas projevuji trochu podrážděně. Nechci tvrdit, že jsem přímo mrzout, ale když nemám náladu, tak jsem někdy protivný. Naštěstí se mi to nestává často.

Dělali jsme kdysi zakázku pro jednu velmi významnou reklamní agenturu. Naše výtvory bylo třeba odvézt od nás do sídla té reklamky. Ta agentura měla smlouvu s jednou kurýrní službou. Tak jsem jim zavolal (té kurýrní službě), aby se u nás stavili, a odvezli balíček na určenou adresu.

"Halótaxi, dobrý den"
"White Dog, společnost XY, potřebovali bychom odvézt balíček od nás, z adresy Šmilovského 3 na adresu XYZ, Pod Nížinkou 1234, Praha 5" (adresa pochopitelně nesedí )
"Odkud?"
"Šmilovského 3."
"Jakže? Šmikovského?"
"Ne, Šmilovského, klidně vám to budu hláskovat."
"Nemusíte, stačí to říct srozumitelně."
(velmi srozumitelně, zřetelně a pomalu) „Š M I L O V S K É H O”
"Cože? Řekněte to pořádně."
"Naposled — Šmilovského. Jestli nerozumíte, tak vám to pošlu faxem nebo mailem."
Paní na druhém konci drátu začala být protivná. Hodně zvýšila hlas a mluvila dost ostře:
"Vy mi nejste schopný nadiktovat adresu?"
"Nekřičte na mě laskavě, snažím se vám tady poněkolikáté tu adresu nadiktovat."
"Já na nikoho nekřičim..."
Položil jsem telefon. To nemělo cenu. Rád bych zdůraznil, že nemám žádnou vadu řeči a mluvit umím velmi srozumitelně.
Vytočil jsem telefon jiné kurýrní služby, řekl „od nás, Šmilovského 3, na XYZ, Pod Nížinkou 1234, díky, nashle” a dál se o to nestaral.

Pak jsem odešel na oběd. Za hodinu jsem se vrátil a kolega mě upozornil, že tam mám dopis.

Skutečně. Osobní dopis od ředitele společnosti, kterou zastupovala ta protivná dispečerka.

V dopise stálo něco jako „vážený pane White Dogu, velmi se omlouváme za chování naši dispečerky a ujišťujeme vás, že dotyčná osoba již u nás není zaměstnána, v úctě XXX YYYY, ředitel společnosti.”

Tak to byla tedy síla... Zavolal jsem k těm kurýrům a nechal si zavolat toho ředitele, který mi psal dopis.
"Dobrý den, tady White Dog"
"Dobrý den, přijměte prosím ještě jednou naši hlubokou omluvu a ujištění, že se to už nikdy nebude opakovat."
"Ale ne, já jen že je zbytečné vyhazovat kvůli mě tu paní, jenom proto, že jsem měl špatnou náladu..."
"Ne, neexistuje. Vy jste náš zákazník, byl jste nespokojen. Proto ta paní musela odejít."

Začal jsem si představovat dispečerku, jak přijde domů. Děti chtějí jíst, dispečerka říká „dnes bude jen suchý chleba a zítra taky, milé děti. Vyhodili mě z práce kvůli jednomu zlému zákazníkovi, co si jen počnu, já nebohá”.

Večer jsem šel s kamarády na pivo. A celou příhodu jim vyprávěl.
A všichni jednohlasně: „no to je po dlouhý době dobrá zpráva! Konečně je vidět, že to tady funguje. Chovala se blbě, tak ať letí. Venku čeká plno dalších, co se rády budou chovat k zákazníkům slušně!”

A jeden dokonce: „kráva blbá, *cenzurováno* *cenzurováno*, co si myslí, ta *cenzurováno*, dobře ji tak, tý *cenzurováno*.” Z tohoto kultivovaného a slušného člověka přímo sršela nenávist k nějaké dispečerce, kterou vůbec neznal. „Co by za to kdejaká slušná holka dala, dělat na podobnym místě, a tahle *cenzurováno* se chová jak *cenzurováno*.”

A poučení?

Rozhodně jsem nikdy nechtěl, aby kvůli mě někoho odněkud vyhazovali. Občas, ve slabé chvilce, mívám výčitky.
Na druhou stranu je však třeba, aby se začalo dodržovat rčení „náš zákazník — náš pán”. Na rovinu — pokud bych byl ředitelem firmy, kde by na nějakého pracovníka nebo pracovnici byly opakované stížnosti ze strany zákazníků, asi bych je vyhodil také.

Pokud někdo pracuje na takové pozici, že jedná s lidmi, tak na to musí mít povahu. Jinak ať jde dělat něco jiného.

Kdyby tak podobný postup, jako u té přísné kurýrní služby, fungoval třeba na úřadech! To by se s nimi hned jinak jednalo. Protože s úřednicemi a úředníky mívám občas daleko horší zkušenosti, ale aby byl někdo z nich kvůli hulvátskému chování vyhozen, tak takový případ skutečně neznám.

A aby to nevypadalo, že příliš zevšeobecňuji, i na úřadech jsem se setkal s mimořádně vstřícným a korektním jednáním, ze kterého by si mohli jinde vzít příklad.