Součástky na dosah aneb Jupí jupí jupíes!

Koukám tak na zásilku, jestli se nějak nepohnula — a vida! Je v Praze s poznámkou, že „není správná ulice, nemohla být doručena”.

Lena by napsala, že jí bere mor za plíce, mně nevzalo nic, naopak já jsem vzal telefon a volal jsem...

Paní si pamatovala mou zásilku, sice chvilku tvrdila, že to číslo domu neexistuje (to číslo domu, kde bydlím, kam mi chodí pošta, které mám napsané jako bydliště v občance), pak tedy uznala že možná existuje a že ho zkrátka nenašli. Slíbila, že kontakt na mne dá kurýrovi, který se mi ozve.

Kurýr se ozval a vysvětlil mi, že stál u domu, jehož číslo je „moje číslo minus 1”. A že naproti žádný barák nebyl...

Už jako malý harant jsem zjistil, že na jedné straně ulice jsou čísla lichá, na druhé sudá. A pokud je někde proluka, tak se pokračuje v číslování až za ní. Naše ulice je prolukami obdařena hojně, skoro čtvrtina jedné strany jsou proluky. Proto naproti číslům (dejme tomu) 79, 81, 83 jsou protějšky 52, 54, 56.

Ale proč tedy kurýr od UPS nešel po „liché” straně (naše číslo domu je liché), ale našel „sudý” protějšek, kouknul naproti, tam to moje číslo neviděl, a z toho usoudil, že neexistuje? Že by to měli takto napsané v manuálu? Ale vždyť se jím, podle těch reklam, přeci neřídí! Stačilo zaimprovizovat, přejít silnici a klesající řada 79, 77, 75, 73... by ho dovedla až k našemu domu.

Co myslíte, mají v manuálu napsáno o těch domovních číslech?

PS (13:49): Tak před pár desítkama minut balíček opravdu dorazil. Byly v něm dva metry dírkovaného papíru, v něm metr normálního papíru, v něm několik pytlíků, v nich plastový držáčky a v nich součástky. Juch!