Tato úvaha vznikla zhruba před měsícem. Teď jsem se k ní vrátil a poněkud ji přepracoval. Nikoli snad názor, ale formu. Přitvrdil jsem.

Někdo vydává řadu let příkazy k vraždám na území jiného státu. Přímým důsledkem jeho příkazů jsou tisíce mrtvých civilistů. Představitelé onoho státu rozhodnou o likvidaci dotyčného, nechají ho zabít a civilizovaný svět začne řvát, že na to neměli právo.

Jak to že ne? Kde je ten „vyšší princip mravní”, podle kterého vražda tyrana není zločinem? Ustoupil „hovadnému duchu univerzální korektnosti”, podle kterého takový mnohonásobný vrah musí být dopaden, musí s ním být jednáno v rukavičkách, musí být souzen, musí nad ním být vynesen „humánní trest” (čti: Nesmí být popraven) a zbytek svého života dožije nejspíš ve vězení, na kterýžto pobyt mu budou příbuzní jeho obětí přispívat z daní.

A další příklad, trošku bližší: Někdo si vykope na své zahradě jámu. V noci na tu zahradu vleze přes plot zloděj, do té díry spadne a poláme si hnáty. Majitel zahrady bude hnán k zodpovědnosti a bude zlodějíčkovi platit bolestné.

Nebo: Někdo vleze v naší nepřítomnosti k nám do bytu. Vystartuje na něj náš dobrman, pocuchá mu fasádu a já půjdu sedět za to, že můj pes někomu ublížil na zdraví.

Jak to? Logika mi říká, že pokud vlezu tam, kam lézt nesmím, musím čekat, že se mi tam stane něco nevítaného. A pokud se tak stane, nemůžu to dávat majiteli za vinu. Ale „právo” se asi neřídí logikou.


Netřeba sahat hned k věcem trestněprávním. Někdo se chová tak, jak se chovat nemá: Lže, podvádí, i přes upozornění v tom pokračuje. Není to sice přímo trestné, ale je to nepřijatelné. Pokud takového člověka nazvu veřejně lumpem, zvedne se hlas vždykorektních a kevšemspravedlivých, kteří mne utlučou argumenty, že „on sice je takový a makový, ale ty nemáš právo ho takto nazývat!” Kruciprdel, jak to že ne? On lže, podvádí a já ho nesmím nazvat lhářem a podvodníkem?

Duch korektnosti napadl totiž už jazyk a prosazuje, aby se místo „hluchý” říkalo „auditivně nedostatečný”, místo „zavraždili” vymyslel vazbu „v důsledku jejich činnosti došlo ke ztrátám na životech” a tak dále a tak podobně. Nelze už napsat, že je někdo lhář, píše se, že „jeho výroky jsou ne vždy podložené a odpovídající skutečnosti”. Mám ten dojem, že tenhle kretenismus vyjadřovacích schopností přichází z USA — nebo se mýlím? Vymýšlíme si ho sami a dobrovolně? Pak tedy pámbu s námi!

V pochopitelné snaze zabránit lynčování a podobným věcem naše společnost omezila sebe samu a přijala princip „korektnosti”. Ale korektnost je dobrá pro slušné lidi. Je vyjádřením „a priori slušnosti” i vůči těm, kteří slušní nejsou a brání, či měla by bránit, pomluvám a očerňování nevinných. Ovšem naprosto selhává ve chvíli, kdy se někdo rozhodne ji zneužívat. Dotyčný může totiž využít toho, že „slušnými” metodami proti němu nelze zasáhnout, a bude-li někdo chtít použít ty „neslušné”, bude ukřičen a označen za lumpa. Nehledě na to, že slušný člověk, který použije, byť v dobrém úmyslu, neslušné metody, si to většinou dlouho vyčítá, pochybuje, váhá... Na rozdíl od hajzlíků, kteří tyto výčitky a pochybnosti neznají.

Společnost, která se bojí nazvat zločin zločinem, která staví „občanská práva” nad „občanské povinnosti” a kde má kdejaký prevít větší publicitu a ochranu než jeho oběť, taková společnost je zhovadilá a zaslouží si rozklad a zmar. Taková společnost má paralyzovanou základní schopnost, nutnou pro přežití: Označit zlo. Důsledkem neschopnosti označit zlo je neschopnost rozpoznat zlo. Důsledkem neschopnosti rozpoznat zlo je podlehnutí zlu.

Je mi jedno co si o tom myslíte. Toto si o tom myslím já.