Už rok...
V rubrice Ze života
Převážně neškodný slaví narozeniny!
Zatímco při většině výročí se pořádají bujaré oslavy, zveřejňují statistiky atd., tak já na to půjdu naprosto jinak a budu konečně odpovídat na dotazy, které jste mi poslali vy, ctění čtenářové.
Ot.: Jak vás napadlo založit si blog?
Odp.: To máte tak: Kohn potkal Taussiga a povídá mu: „Taussig, to jsem nevěděl, že se jejich dcera vdala...” -"Kohn, co to plácaj, moje dcera se nevdala." -"Ale Taussig, já ji viděl tuhle v parku, jak kojila dítě?!" -"No, Kohn... Když má čas a mlíko — ať kojí!"
Ot.: Co vám psaní tohoto blogu přineslo?
Odp.: Pár nových známých, několik deziluzí, spoustu srandy a White Dogovi asi patnáct nabídek k sňatku (na všechny určitě odpoví a fota čestně vrátí!)
Ot.: Fakt si myslíš, že blogování je vo psaní svejch názorů?
Odp.: Tak to je hustý, nevaž se, odvaž se!
Ot.: Chcete mobil? Nabízíme Vám nejlepší mobily za nejnižší ceny. Tento mail není nevyžádaným mailem, protože jsme Vaši adresu získali ze zakoupené databáze.
Odp.: Bohužel, mailovou schránku, na kterou jste to poslali, nečtu. Získal jsem ji ze zakoupené databáze.
Ot.: Hrozně se mi Vaše články líbí. Tisknu si je, vlepuji si je do alba a dokresluji k nim obrázky. Chcete to album vidět?
Odp.: Já ani ne, ale určitě to bude zajímat Vašeho ošetřujícího psychiatra.
Ot.: Myslíte si, že zrovna vaše myšlenky jsou nějak pronikavé a zajímavé a že by právě ony měly být publikovány?
Odp.: Nikoli. Myslím si, že jsou publikovány proto, že je umím a mohu publikovat. Rozhodně si nedělám čáku na jejich zajímavost či pronikavost.
Ot.: Nezměnili jste nějak název?
Odp.: Změnili, nikdo si toho nevšiml. A je to dobře.
Ot.: Kde a jak jste se poznali s White Dogem?
Odp.: Našel jsem ho při houbaření uvázaného u stromu uprostřed hlubokých brdských lesů. Vzal jsem ho do civilizace a vychoval z něj právoplatného člena lidské společnosti... Nemusíte mi být vděčni.
Ot.: Celý život toužím po muži jako jsi Ty. Miluji Tě a chci s Tebou žít. Arthure, mám naději?
Odp.: Obávám se, že ne. Ale pevně doufám, že muže svých snů jednou najdeš, Vašku!
Ot.: Jděte už konečně do prdele!
Odp.: To není otázka, to je přání, a na přání odpovídám, jak mi slušnost velí: „Vám taky, dvakrát!”
Ot.: Tak dobrá. Kdy už konečně půjdete do prdele?
Odp.: Asi Vás zklamu, v nejbližší době nebudu mít cestu Vaším směrem.
Ot.: Jsi fakt takovej blb, jak se jevíš z těch článků?
Odp.: No to posuď sám. Na té fotce se Škromachem jsem druhý zleva...
Ot.: Nebudete končit? Je to teď v módě...
Odp.: Nebudu. Právě jsem se dostal do stavu, kdy mě to konečně baví, protože mi může být ukradená návštěvnost a ideové bloggerské spory o suché z nos... sakra! Já toho White Doga přerazím! Jeden článek — a teď se mi to plete všude.
Ot.: Mohl bych být spoluautorem? A co pro to mám udělat?
Odp.: Ale jistě. Stačí málo — znát se se mnou a s White Dogem tak patnáct let, mít podobné názory a uvažovat podobným způsobem. Takže — vlastně asi spíš ne. Ale až bude konkurs, dám Vám vědět.
Ot.: Myslíte si, že jste ten pravý, kdo může kázat o češtině (politice, vaření, televizi, feminismu, Temelínu, policii, internetu)?
Odp.: No podívejte — když si Vladimír Špidla o sobě myslí, že je ten pravý premiér, tak proč ne?
Ot.: Jaké je poselství Převážně neškodného?
Odp.: Kdybych odpověděl na tuto otázku, znamenalo by to, že připouštím možnost, že Převážně neškodný nějaké poselství má.
Ot.: A co nějaký poděkování?
Odp.: Jasně, bude. Děkuji manželce, oběma psům, všem čtenářům, většině komentujících, filmové akademii, našim sponzorům, bez kterých by tento muzikál nemohl vzniknout, konkrétně Kolalokovým nápojům z kyseliny fosforečné, cigaretárnám Petra, společnosti Turek — výrobce kvalitního kafe, děkuji všem lidem, kteří se podíleli na vzniku tohoto projektu, děkuji producentům, autorům libreta i hudby a... a sakra, tohle je jinej papírek!
Díky za přízeň.
PS: Všechny otázky jsou vymyšlené, i když připouštím, že někoho napadnout mohly.
Zadal
Arthur Dent, 30.03.2004 17:31:37,
18 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je
http://www.maly.cz/tb.php/816