Ano. Humoristický zpravodaj novinky.cz nezůstává nic dlužen své tradici a stále nás zásobuje rozmanitými bláboly. Včera tam někdo zveřejnil převratný článek o tom, že sympatičtí lidé trpí méně stresem. N E U V Ě Ř I T E L N Ý objev!!! Aby nás autor článku zbavil stresu všechny, přikládá fenomenální, revoluční a grandiózní návod, jak se stát sympatickým.

Dovolím si drze překopírovat pomocí trapné a ubohé copy+paste metody jeho objev, a dovolím si doplnit to o některé své poznatky.

Přílišné sebevědomí, stejně jako podceňování vlastních schopností, vzbuzuje nedůvěru.
Vyzvedávání osobních úspěchů rozhodně nevyvolává obdiv, má spíš negativní dopad.
Stoprocentně platí, že kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
Vulgární slova a nekonečné opakování módních výrazů zrovna nesvědčí o naší úrovni.
Je skoro neslušné mluvit tak tiše, že nám druzí nerozumí. Hlučnost ovšem také není přitažlivá.
Skákat druhým do řeči a doříkávat za ně věty či doplňovat cizí nedokončené myšlenky bývá až nesnesitelné.
Budeme-li každému recitovat svůj chorobopis, příště raději přejde na druhý chodník.
Ani sebegeniálnější nápad neodpoutá pozornost od zanedbané osobní hygieny.
Udílet nezištně dobré rady je šlechetné, ale pozor, někdo o ně musí také stát.
Upřímně míněné uznání obměkčuje srdce a rozvazuje jazyky. Jen ho v pravou chvíli vyslovit.


Co vy na to? Cítíte, jak se stáváte lepšími a sympatičtějšími...?

Dovolím si doplnit několik vlastních postřehů, na které autor (který vystupuje pod prazvláštní přezdívkou JAT, Právo ) neuvedl:
Po použití záchodu si umyjeme ruce. Utíráme si je až mezi lidmi, nejlépe do kalhot, aby bylo jasně vidět, že dodržujeme základní hygienické návyky.
Pokud si během jídla ulevíme takzvaným říhnutím, řekneme zřetelně a nahlas „sorry”.
Pokud si uprdneme před lidmi, řekneme něco jako „to se stane každému”.
Ženy a dívky neoslovujeme „ty vole”, ale zásadně „ty krávo”. Stejně tak oslovení „ty krávo” nepatří do hovoru opravdových mužů. Správní samci se zásadně oslovují „ty vole”.
Pokud uvolníme staršímu člověku místo v tramvaji, a ten zapomene nahlas a uctivě poděkovat, řekneme nahlas „bůůů”, čímž mu připomeneme jeho faux-pas.
Na chodníku pliveme směrem do silnice.
Pokud někdo ve společnosti řekne dobrý vtip, řehtáme se jako tuři, plácáme dotyčného po zádech a řveme „to bylo fakt dóóóbrý!!!” čímž dáváme najevo, jak je dotyčný skvělý vypravěč.
Pokud někdo říká vtip, a my ho známe, přerušíme ho a dopovíme vtip za něho. Stejně by to neuměl podat tak dobře jako my.
Pokud platíme v restauraci a útrata je 88.50,- tak řekneme velmi nahlas „devadesát, drobný si nechte” aby bylo vidět, že jsme štědří.

Tak co? Padá z vás stres? Pokud jste si vzali výše uvedené rady k srdci, tak jistě ano.

Na tom článku z Novinek mi trochu vadilo, že byl nedodělaný. Pravda — rady autora byly obecné, moje rady jsou konkrétnější. Pokud novinkář připravoval pokračování svého úžasného elaborátu a já ho předběhl, nezbývá mi než se co nejslušněji omluvit.
Sorry, vole!