Opravte si laskavě odkaz na tuto stránku. V souladu s cíli naší nové komunikační strategie jsme změnili marketingovou značku našeho produktu na „Převážně neškodný — sofistikované řešení pro vaše čtení”.

To jsem takhle koukal na telešopink. Kromě ultimejt čopru, který nezreziví ani nezkoroduje, mě dojal ještě jeden bazmek, a to nafukovací gauč. Ovšem nikoli proto, že se sám nafukuje a nafouknutý ho můžete postavit mezi dva náklaďáky, pustit je proti sobě a gauč zatížený thymolínovým moderátorem neřachne, ale proto, že to není gauč. Ta věc s nějakým přitroublým názvem, něco jako Air Sit Down, totiž je řešení pro vaše sezení. Možná to bylo nafukovací řešení, to už fakt nevím.

To je slogan jako víno! Je tam použito to geniální slůvko „pro”, které se jako plevel šíří po větách, zejména v reklamě (pro důkladné oholení, pro nejlepší prožitek atd.) Jednak se mi nelíbí použití slova pro v tomto kontextu ("pro" ve smyslu „aby bylo dosaženo...”) a jednak jsem se až donedávna domníval, že řešení se váže především s druhým pádem (řešení čeho), popř. s přídavným jménem (jaké, které, čí řešení), popř. s třetím či čtvrtým pádem ("řešení k ničemu, řešení na pendrek"). Ve spojení s pro znám jen „řešení pro mne, pro tebe, pro naši firmu...”

Vazba „řešení pro koho,co” je v tomto kontextu stylistická neobratnost. To řešení není určené „pro někoho”, to je „řešení něčeho”, tak proč tedy nepoužili vazbu „řešení koho, čeho”? Možná proto, že by vytvořili kouzelné řešení sezení, což je asi i pro vymarketovanou češtinu příliš. A vůbec — musí tam být to řešení?

Ono je to složité. Spotřebitel, mrška jedna, už nechce kupovat kdejakou kravinu. Musí mít dojem, že mu to k něčemu bude. A aby měl spotřebitel dojem, že mu to opravdu k něčemu bude, musí ho prodejce zmasírovat „dvoufázovým přesvědčováním”, kde v první fázi naznačí, že něco (klidně i banalita) je problém a jakmile je potencionální kupec vycukán na nejzazší míru, tápe v nejistotě a propadá depresím z toho, že neví na čem vytiskne excelský graf, tak se zjeví prodejce a nabídne mu řešení. Někdy se používá i zkrácený postup, kdy nabídne pouze řešení a nechá dotyčného, aby usoudil, že kde je řešení, tam je nejspíš i problém...

Proto prodejce nenabízí program na účetnictví a skladovou evidenci, ale „řešení pro podnikání”, nikdo nenabízí tiskárnu, zásadně jen „řešení pro tisk”, místo kopírky a scanneru je „řešení pro práci s dokumenty” a touto logikou vzato je jen přirozené, že si nesednete na obyčejný gauč, křeslo či snad nedejbože židli, ale vždy a zásadně na „řešení pro sezení”.

Pokud je samotné řešení málo, přidá se k tomu ještě komplexní (to znamená, že za cenu vyšší až o 70% získáte něco s funkcema, které žádný příčetný člověk nechce). Je-li i komplexní málo, přidá se i „sofistikované” (skvělé slovo; nikdo neví co to znamená, ale cena může být vyšší o 50 — 250%). Až půjde White Dog příště kupovat tkaničky, tak místo bílých dvoumetrových za dvacet korun dostane „sofistikované řešení pro šněrování” za osmdesát... Mimochodem, tento trik s adjektivy krásně popsal Rudolf Křesťan na obchodním stupňování: Uzené — domácí uzené — domácí moravské uzené (=komplexní sofistikované řešení pro vaše jedení).

Stručně řečeno: Prodejci vám nabízí řešení problémů, u nichž by vás ani ve snu nenapadlo, že to jsou problémy, kdyby vám někdo necpal jejich řešení. A ještě mě tak napadá: Nebylo náhodou před pár lety „řešení” abstraktní podstatné jméno, něco jako myšlenka, idea?

Nebo že by ty nekreativní kreativce lákala asonance „PRO — PROblém — PROdej — PROvize — PROpít...” ???

Ale zpět k tomu nafukovacímu gauči. Modelová situace byla taková, že se k někomu do bytu nanominovala skvadra známejch čučet na novej pornofilm a ejhle — neměli si kam sednout, takže seděli na židlích a na zemi. Takže problém tu opravdu byl — problém s nedostatkem sedacích ploch. Ovšem nebyl to „problém vašeho sezení”, alébrž „problém jejich sezení”, či ještě spíš „problém návštěvy”. Takže nechápu, proč mi cpali „řešení pro vaše sezení”, když by bylo na místě nabídnout „řešení pro sezení vašich návštěv”. Ale to jen na okraj.

Navíc, když si někoho pozvu, počítám s tím, že si sedne tam, kde normálně sedávám já a já si sednu někam méně pohodlně, třeba i na zem. Proč ne? Vždyť jsem doma a podlahu máme čistou... Ale usadit návštěvu na černou nafukovací obludu, to bych se styděl a místo filmu bych koukal na telešopink a hledal „řešení pro vaše stydění”. Ale to asi ani Horst nenabízí.

PS: Je i jiný výraz se stejným (gumovým) významem — záležitost. Používá se například ve spojení: „Křupky Crunch — křupavá záležitost” (řešení pro křupání by asi marketingově nezabralo).