Někdy člověk narazí na slovo, které není ve slovnících a o kterém se domnívá, že je něčí neologismus, aby za pár let zjistil, že se stalo téměř běžnou součástí slovní zásoby.

Poprvé jsem slovo hafo slyšel v roce 1989 od Vildy Potůčka při hodině informatiky, kdy se nechal slyšet, že „tam má hafo nějakejch dat”. Když jsem se podivil, vysvětlil mi, že těch dat je moc, nepočítaně, habaděj, prostě hafo. Vilda občas chodil s prapodivnými slovy, měl jsem zato, že je to další jeho neologismus. Asi nebyl.

Když jsem teď dostal etymologický slovník, hledal jsem, kde se hafo vzalo. Ovšem mezi hafanem a hagiografií žádné slovo není, natož aby tam bylo hafo.

Víte někdo odkud se to slovo vzalo? Ono je docela zažité, snad každý ví co znamená, ale — kde se vzalo? Jak je staré? Je to opravdu slovo z konce 80. let nebo ho má už Jirásek? ("Sešlo se okolo trhanovského zámku hafo Chodů a žádali, aby na svých právech nebyli kráceni.") Nebo snad je od Veleslavína? Od Kralických? ("V ten ráz hafo Izraelitů vzkřiklo křikem velikým a hradby Jericha prolomeny byly.")

Přmlouval bych se za jeho připsání do slovníků, protože je to docela hezké slovo, kratší než habaděj (habakuk), expresivnější než hodně nebo příliš a slušnější než tři pr..le.