slovo do pranice :-) - jazzy (web) (27.04.2004 11:51:22) Zajímavou recenzi na druhý díl filmu Kill Bill Quentina Tarantina přinesl reportér rádia BBC 4. Jim White elegantně naznačil, že Tarantino svými "odkazy" na honkongské a japonské filmy vlastně vykrádá kinematografii, která širší americké (a vlastně i evropské) veřejnosti není dostatečně známa. Kill Bill je prý "rychlým kurzem z dějin" béčkových filmů a ti, co jednotlivé odkazy neprohlédnou nebo nepochopí, mají prostě smůlu. Podle Whitea Tarantino nikdy neměl velký vztah k realitě a filmy pro něj představovaly jakýsi únik; v okamžiku, kdy se stal kultovním režisérem a celebritou se pak zbaběle schoval v obývacím pokoji, kde probírá svou filmotéku. Když se Tarantino rozhodne natočit film, postupuje prý jako obyčejný hráč počítačových strategií: vytvoří si svůj vlastní svět a hraje si v něm na boha. O nic jiného než o hru v jeho filmech vlastně ani nejde: Tarantino nekritizuje společnost, nevysmívá se materialismu, nezajímají ho americké ani jakékoli jiné dějiny. Dozvíme se z filmu Kill Bill něco o dnešní situaci člověka? ptá se White. Přinutí nás film přemýšlet? Ne, Kill Bill zůstává na povrchu: krásná kamera, zručný střih, ale žádné city, žádné srdce. Pravé umění jde do hloubky, proč nás tedy umělecky chudý Kill Bill vůbec zajímá? Viz: [www.telegraph.co.uk/arts/main.jhtml?xml=/arts/2004/04/16/bftara16.xml&sSheet=/arts/2004/04/21/ixfilmleft.html] | |||||||||||||||||||||
|