Byl první květen, svátek práce. Komunisté juchali za zvuků dechovky a možná si neuvědomovali, že celý vývoj společnosti po roce 1948 u nás byl určen špatnou interpretací pojmu "Diktatura proletariátu".

Zatímco jinde ve světě pochopili význam diktatury proletariátu v podstatě správně, ale při naplňování tohoto pojmu se dopustili několika málo nepřesností, přehmatů a chyb (čti desitky milionů mrtvých, zlikvidované hospodářství, hladomory a války), tak u nás došlo k velkému omylu. Naši soudruzi ve své horlivosti přehlédli dva významy tohoto pojmu.

Přitom stačilo přizvat odborníka na jazyk český, a vše si nechat vysvětlit.

O co tedy jde? V původním významu je slovní spojení diktatura proletariátů v druhém pádě. Tedy diktatura (koho, čeho) — proletariátu. Jinými slovy — proletariát (pracující lid) diktuje svou vůli. Tak to možná mysleli i tvůrci tohoto pojmu.

U nás ale omylem došlo k posunu — naši bolševici tento termín převzali v pádě třetím — tedy diktatura (komu, čemu) — proletariátu. Neboli úzká skupinka lidí diktuje svou vůli pracujícímu lidu — tedy proletariátu.

Důsledky této chybné interpretace byly fatální. Zejména pro onen proletariát. Časem soudruzi jistě přišli na správný význam toho pojmu, ale už se jim nechtělo měnit zaběhnutý režim. Kdoví, možná ještě dobře, při té bídě. Ačkoliv to elita vládnoucích komunistů vedla od desíti k pěti, přeci jenom se můžeme utěšovat, že to mohlo dopadnout hůře. Což samozřejmě není žádná omluva.