Do kamene tesat!

Věrní čtenáři vědí, že „manažer” z mých úst je téměř nadávkou. Teď mám tedy příležitost uvést svůj vztah k této sortě lidí na pravou míru.

Obdivuju dobré manažery. Lidi, kteří dovedou dobře vést velký podnik stejně jako schopné šéfy malých týmů. Vím, že já tyhle schopnosti nemám.

Stejně tak obdivuju dobré obchodníky. Jejich metody mi často lezou krkem, ale vím, že se navzájem potřebujeme — já něco dělám a potřebuju to prodat, oni umí prodávat a potřebují někoho, kdo jim dá něco na prodej. Já obchodní schopnosti nemám...

Tak nějak si představuju ideální svět: Já rád něco vytvářím a umím to, tak budu vytvářet. Obchodník nevytváří, ale umí to prodat, tak to prodává. A nad námi bude manažer, který nás bude umět řídit, bude umět mluvit se mnou i s obchodníkem tak, že si budeme všichni rozumět a dokáže často protikladné věci skloubit. Vždyť je to prosté.

Vrtalo mi hlavou, jak je možné, že jsem v zaměstnání často narazil na „manažery”, kteří „šéfovali” pomocí tabulek a výkazů, jejichž maily byly plné pro mne nesrozumitelných slov jako fokusovat, pozicovat, zprocesovat a kteří často jednali zhruba takto:

Já: Nemám žádné zakázky, je potřeba aby obchodníci víc prodávali vývoj.
Managor: No a jak byste to řešil?
Já: To přece není moje starost, to je vaše starost. Já nejsem obchodník ani to neřídím...
Managor: Vy jste alibista, vy si neuvědomujete že jsme na jedné lodi a že je to i vaše starost!

S takovými zkušenostmi je pak velmi snadné udělat rovnítko mezi „manažer” a „neschopný tlučhuba” (za což se všem schopným manažerům omlouám).

Před chvílí jsem na iDnes objevil článek Jak se stát dobrým manažerem. Kouknul jsem a nezbývá mi než přikývnout. Sice mě zaskočily věty jako že „dobrý manažer umí fasilitovat schůzku” (to se přiznám, to opravdu nevím co znamená), ale jinak s článkem souhlasím...

Cituji: To, že je někdo dobrý prodejce, finančník nebo IT specialista vůbec neznamená, že bude dobrý manažer.

To byl právě případ výše zmíněného pána. Prý býval výborný obchodník a velmi slušný znalec oboru, ve kterém obchodoval, ale pak z něho udělali manažera a bylo to neštěstí...

Cituji: Takoví manažeři (a výzkumy indikují, že je jich bohužel většina) sice v řízení lidí dosahují výsledků, ale jejich styl je plný zlozvyků, často spíše „dělají” než „řídí” a různých manažerských technik a dovedností využívají minimálně.

A v neposlední řadě: Podle našich zkušeností až 90% firem povyšuje své zaměstnance do manažerských pozic na základě úspěchů v jejich oboru.

Připomíná mi to dobu socialismu, kdy se ředitelem divadla stal soustružník, který sice řízení ani divadlu nerozuměl, ale byl to kovaný soudruh a plnil plán na 160%.

K nelichotivému obrazu „manažerů” přispěly i „manažerské nástavby”, které jsou častěji školou „pro papír” než „pro schopnosti”.

Takže na závěr: Držím palce schopným manažerům a slibuju, že je s podobnými nešťastníky už nebudu házet do jednoho pytle.