Už několikrát jsem se tady zabýval chováním lidí, vždy to vyvolalo podivný flame, takže teď se pouze zeptám na váš názor.

Situace byla následující: Jel jsem autem a přijel jsem na křižovatku se semaforem. Byla červená. Na té křižovatce jsou tři pruhy vedle sebe. Dva pro jízdu rovně a jeden pro odbočení doleva.

Stál jsem v prostředním pruhu. Po mé levé straně, tedy v pruhu pro odbočení doleva, stálo bílé auto.

Padla zelená, bílé auto nalevo ode mne se rozjelo (rovně) a zařadilo se přede mne.

Na další křižovatce ten člověk projel na červenou a řítil se dál. Předpokládám, že touhle dobou už někoho sejmul a leží ve špitále. Pokud ne, tak že se to stane během několika dní.

A proč to tu vlastně píšu? No, chci vám, čtenářům, položit zásadní otázku.

Jaké bylo chování toho řidiče?

Někdo může říct, že bylo čistě pragmatické a v pořádku. Pospíchal, nechtěl čekat za mnou, proto se zachoval pragmaticky, podle hesla „silnější přežije”, a zabral pro sebe místo, které bylo alespoň trochu volné. Což je strategie úspěšných, protože je evolučně výhodná.

Někdo může říct, že jeho chování nebylo zcela správné, že porušil dopravní předpisy, ale nikoho neohrozil (včas jsem šlápnul na brzdu), takže nemá smysl se o tom ani zmiňovat a celý tenhle příspěvek je o ničem.

Někdo může říct, že neví, o co mi jde, že jenom někomu závidím silnější auto a větší řidičskou zručnost, a že to píšu proto, že mě předjel.

Někdo může říct, že šlo o čuráka, který si myslí, že je King Of The Roads, který si myslí, že se na nikoho nemusí ohlížet a který řídí stylem „JÁ jedu, do ostatních je mi hovno, ať uhnou!”

Co si myslíte vy?

Tento příspěvek není zamyšlení nad úrovní řidičů, ale spíš nad legitimitou určitého druhu chování, které by se dalo popsat slovy: „No a co že to je proti předpisům? Pouze jsem využil volného prostoru pro své potřeby, to je evolučně úspěšnější strategie!”. Svůj názor prosím vyjádřete v anketě.

PS: Nepřeju si flamewar v komentářích. Děkuji.

PPS: Smooth v diskusi upozornil na to, že jsou i pravidla, která se příčí zdravému rozumu nebo spravedlnosti. A má pravdu v tom, že taková pravidla jsou problémová a lpění na nich může být kontraproduktivní. Ovšem opět je tu zásadní otázka: Kdo bude arbitrem „přes pravidla”, kdo určí, co je nesmyslné pravidlo? A pokud je to opravdu nesmysl, kdo ho změní? A je třeba ho měnit nebo rušit, když ho stejně nikdo nedodržuje?