Psal jsem nedávno o tom, že mi je jedno, že se rodí málo dětí. Alraune, Pixy a Tokugawa si naopak všímají, že se to v jejich okolí těhotnými ženami a miminy jen hemží. Myslím, že to je trochu jinak.

Vzpomínám na dobu, kdy jsem se rozhodoval, že si koupím psa. Náhle jsem nestačil zírat, co se kolem mě pohybuje štěňat, dospělých psů, různých ras i kříženců.

Když jsem začal dělat v oboru, ve kterém jsem dnes, nestačil jsem se divit, kolik je všude spřízněných i konkurenčních firem. Doslova na každém rohu.

Když jsem sháněl kolo, všude, na každém rohu, se vynořovaly obchody s bicykly, nebo minimálně se sportovními potřebami.

Hezky je to vidět třeba v pěkném filmu Otesánek. Manželé nemohou mít děti, ale v jedné scéně všude kolem sebe vidí kočárky, mimina, i těhotné ženy.

Všeho je kolem nás neuvěřitelné množství. Dětí, jízdních kol, pejsků, a vůbec čehokoliv, co může kohokoliv zajímat.

Kdyby měl lidský mozek všechny podněty analyzovat, nestačilo by ho tělo uživit. Už takhle si bere dost energie Zpracováváním smyslových vjemů třídíme okolní podněty na podstatné a nepodstatné. Takže je jasné, že pokud v našem okolí někdo čeká mimino, jsme v tomto směru pozornější.

Mnohokrát jsem si všiml následující situace:
Stál jsem s někým u silnice a bavil se o čemkoliv. Kolem za tu dobu projelo velké množství aut nejrůznějších značek, velikostí, barev. Ale auta jsme nevnímali. Dokud kolem neprojel třeba kabriolet Mercedes. Toho jsme si všimli okamžitě. Kdybychom měli každé auto, které kolem projede, třídit, asi bychom se nemohli bavit, a soustředili bychom se jen na škatulkování projíždějících vozů. Ale ve skutečnosti bylo naše vnímání nastaveno na situaci neobvyklé, zajímavé, sportovní nebo luxusní auto. To jsme zaregistrovali okamžitě.

Vnímání každého je nastavené určitým způsobem, a tak se může zdát, že v různých obdobích je kolem nás něčeho více, než je obvyklé. Ale asi to tak nebude...