Od včerejška poslouchám novou desku Tata Bojs s názvem Nanoalbum. A jak se mi líbí?

Ano, líbí se mi. Když to porovnám s prvními nahrávkami, které jsem slyšel, tedy Šagali, šagali, je cítit obrovský posun. Zvukově jsou nyní na pomezí klasického kytarového rocku a elektronické „taneční” skupiny. Zvuk je blízký Biorytmům a Futuretru, ovšem celá deska je víc „konceptuální” (proč iDnes píše „koncepční” je mi záhadou).

Deska je o počítačovém geekovi iTomovi a jeho milé Elišce, která má naopak k technologiím vztah, řekněmě, chladný. V příběhu dále vystupují: Robotický pes jménem HAL9000, docent Tečka, šéf Centra pro výzkum a aplikaci Nanogamie a jeho asistentka 90/60/90.

Celá deska začíná HALovým vodítkem, tedy mluveným slovem, kde robotický pes povídá cosi o ději desky. Vodítek je celkem pět a spolu se skladbou Léčitel tvoří obsah, který bych klidně oželel.

Druhá písnička, Elišce, svým úvodem připomene nejslavnější dobu The Cure (přesněji: Druhou nejslavnější dobu, tedy desky Kiss me... a Disintegration) a mně osobně se líbí nejvíc. Na ní navazuje píseň Tomášovi, paradoxně elektroničtější.

Písně C.V.A.N., HAL se zatoulal, Pan Tečka nebo Zmenšený jsou „starý dobrý Tata Bojs”, tedy písničky, které by mohly být i na Biorytmech a nezněly by tam nijak cize.

Píseň Nemocná mě překvapila svým, u Tata Bojs málo slýchaným, tvrdým zvukem.

No a konečně píseň, která byla vybraná pro propagaci, ke které je natočený videoklip a která je prvním singlem, tedy Virtuální duet. Nemohu si pomoci, ale připadá mi velmi „Žbirkovská”, nejen tím, že Linda Hammelová zpívá slovensky. Má chytlavou melodii, mužský a ženský hlas se hezky doplňují... ale ten text je poněkud „bublegumovitý” — Hledám tě aj sí kjú po celé síti, místnost po místnosti kde můžeš býti je opravdu zoufalý verš. I když — dějiny hitů jsou vyfutrované zoufalými verši.

Apropo: Mardošovy texty mi na Nanoalbu připadají o trochu horší než na předchozích albech. Jako by v místech, kde chce sdělit příběh a ne si jen „hrát”, ztrácel dech.

Každé konceptuální album má nějaký příběh, Nanoalbum nejinak. Jeho příběh je naprosto klasický: Je v něm expozice, kolize, krize, peripetie i katarze, HAL v roli chóru a — nebojte, nebudu vyprávět „o čem to je”, jen řeknu, že všechno dobře dopadne!

Připomíná vám to trochu Nathana Adlera nebo Ziggyho Stardusta, tedy postavy stvořené Davidem Bowiem, které žily na jeho deskách? Tata Bojs budou předkapelou na jeho pražském koncertu...