22.06.2004
Sobotní ráno, počasí tak akorát, ani horko ani zima. Pes řádně vyvenčený, tak co dělat? Třeba vyrazit na pořádný výlet. Ocelový oř se nemůže dočkat, až vyjedeme. A kam? Třeba do středověku — kladných referencí jsem slyšel až-až, tak je na čase přesvědčit se na vlastní oči, uši, nos, a vůbec...
Funím na kole jako hroch od Čadského jezera, krajina ubíhá a neznámé dálavy jsou výzvou dobrodruhovi. Vítr by mi rád čechral vlasy, kdyby byly delší než pár milimetrů. Projíždím několik domorodých osad, je krátce po obědě, a děti bázlivě a nedůvěřivě sledují cizince, projíždějícího jejich obcí na modrém bicyklu, tedy mě. Kolem lány kukuřice, občas les, divoká a nezkrocená krajina, která teprve čeká na své odvážné dobyvatele.
A již je v dálce vidět cíl mého putování. Obec Dětenice. V této osadě, která se nachází na samotné výspě civilizace, v nehostinné a divoké krajině mezi Mladou Boleslaví a Jičínem, se vyskytuje několik úkazů, kvůli kterým sem směřují poutníci z širého okolí, ba i z krajů, kde žijí cizáci podivnými jazyky hovořící, pro našince nesrozumitelnými.
V prvé řadě je to zámek. Ten však není cílem mého putování. Já, jakožto správný požitkář, mířím do zdejší krčmy.
Jak jsem se zmiňoval, kladných referencí jsem měl dost, ti, kteří mi podivuhodnosti oné krčmy popisovali, chválou rozhodně nešetřili. Takže nezbylo, než vše ověřit přímo na místě.
Uvázal jsem železného oře k plotu, a usedl na poctivou lavici k masívnímu dřevěnému stolu. Všiml jsem si několika servírek a číšníka, kteří byli oblečeni do roztodivných hadrů, které měly zřejmě napodobovat středověké šaty. Ovšem třeba novověké ponožky a také zipy (patentované až roku 1851) na oblečení servírek poněkud kazily dojem.
Středověkou hudbu také nehrála banda potulných muzikantů, ale nějaké ohyzdné, zcela jistě nikoliv středověké, reproduktory.
Mluva personálu byla též zaznamenáníhodná. To, že každému návštěvníkovi tykali, to beru jako místní zvyk, který patří ke koloritu rádobystředověkého pohostinství.Když však přinesou pití, raději než „tady je ten chlast, sedláku” bych slyšel „tu je tvůj lahodný mok, poutníče.” Také místo hlášky „pro koho je to žrádlo!?” by mým uší lépe zněla věta „pro koho je tato chutná krmě?”.
Není mi dále známo, že by se ve středověku podávala kyselina, známá jako CocaCola, a to ještě ve skleničkách s logem tohoto alchymistického koncernu.
Objednal jsem si pití (tedy chlast, slovy personálu) — konkrétně světlé pivo místní výroby. To se mi opravdu líbilo, vlastní pivovar všude nemají, a tento ehm... chlast chutnal docela dobře.
K jídlu jsem zvolil pouze polévku, ánžto a jelikož mě ještě čekala náročná cesta na velocipedu, nechtěl jsem tedy zahltit své útroby těžkým jídlem (žrádlem, jak by řekli místní). Zelňačka (pardon, žrádlo) příliš dobrá nebyla.
K tomu objednávání — do středověké krčmy mi příliš neseděla nějaká miniaturní objednávací elektronická zařízení, do kterých ta líná holota (servírky a číšník) zapisovala objednávky. Vhodnější by mi připadal pergamen, tuš a husí brk.
Při placení jsem se také trochu podivil, neb jsem uzřel, že jsem sedl na lep loupežníkům. Pivo za 29 korun beru, přeci jenom jde o originální recepturu, místní pivovar a podobně. Nicméně zelňačka by musela být s krevetami a kaviárem, aby byla ospravedlněna její cena 40 korun.
Podíval jsem se dále do jídelního lístku a pochopil jsem, že se jedná o past na germánské pocestné.
Středověká krčma nebyla žádnou středověkou krčmou. Byla to jen trapná a prázdná kulisa, iluze, pomocí které se někdo snaží oškubat pitomé turisty, kteří jim to žerou.
Pokud chcete iluzi středověku, kupte si buřty, udělejte si se sousedy oheň a buřty si opečte. Iluze středověku bude větší, a navíc vás nebude otravovat stále dokola hrající „středověká” muzika, navíc pouštěná z příšerných reproduktorů.
Stane se však, že se v této krčmě dají zažít i veselé příhody. Kamarád mi vyprávěl, že tam byl se svou sestrou a jejím přítelem. Sestra kamaráda řídila (tedy byli tam autem), a tak si pánové dávali pivo (tedy chlast). Po třetím pivu váhali, jestli si dají ještě jedno. Sestra kamaráda říkala něco jako „už si žádný pivo nedávejte”. Uslyšel ji personál (čeládka drzá) a spustil: „to nech na chlapech, ochechule jedna, jestli si dají ještě pivo, jestli jim do toho budeš kecat, tak tě svážeme a hodíme do chlíva”.
Já však nic tak veselého nezažil. Ještě, že se na kole tak hezky jelo, měl jsem aspoň hezký výlet, ne nadarmo už klasik pravil, že i cesta může být cíl. (Jaký klasik to byl, to teď nevím, ale určitě to zjistím).
Funím na kole jako hroch od Čadského jezera, krajina ubíhá a neznámé dálavy jsou výzvou dobrodruhovi. Vítr by mi rád čechral vlasy, kdyby byly delší než pár milimetrů. Projíždím několik domorodých osad, je krátce po obědě, a děti bázlivě a nedůvěřivě sledují cizince, projíždějícího jejich obcí na modrém bicyklu, tedy mě. Kolem lány kukuřice, občas les, divoká a nezkrocená krajina, která teprve čeká na své odvážné dobyvatele.
A již je v dálce vidět cíl mého putování. Obec Dětenice. V této osadě, která se nachází na samotné výspě civilizace, v nehostinné a divoké krajině mezi Mladou Boleslaví a Jičínem, se vyskytuje několik úkazů, kvůli kterým sem směřují poutníci z širého okolí, ba i z krajů, kde žijí cizáci podivnými jazyky hovořící, pro našince nesrozumitelnými.
V prvé řadě je to
Jak jsem se zmiňoval, kladných referencí jsem měl dost, ti, kteří mi podivuhodnosti oné krčmy popisovali, chválou rozhodně nešetřili. Takže nezbylo, než vše ověřit přímo na místě.
Uvázal jsem železného oře k plotu, a usedl na poctivou lavici k masívnímu dřevěnému stolu. Všiml jsem si několika servírek a číšníka, kteří byli oblečeni do roztodivných hadrů, které měly zřejmě napodobovat středověké šaty. Ovšem třeba novověké ponožky a také zipy (patentované až roku 1851) na oblečení servírek poněkud kazily dojem.
Středověkou hudbu také nehrála banda potulných muzikantů, ale nějaké ohyzdné, zcela jistě nikoliv středověké, reproduktory.
Mluva personálu byla též zaznamenáníhodná. To, že každému návštěvníkovi tykali, to beru jako místní zvyk, který patří ke koloritu rádobystředověkého pohostinství.Když však přinesou pití, raději než „tady je ten chlast, sedláku” bych slyšel „tu je tvůj lahodný mok, poutníče.” Také místo hlášky „pro koho je to žrádlo!?” by mým uší lépe zněla věta „pro koho je tato chutná krmě?”.
Není mi dále známo, že by se ve středověku podávala kyselina, známá jako CocaCola, a to ještě ve skleničkách s logem tohoto alchymistického koncernu.
Objednal jsem si pití (tedy chlast, slovy personálu) — konkrétně světlé pivo místní výroby. To se mi opravdu líbilo, vlastní pivovar všude nemají, a tento ehm... chlast chutnal docela dobře.
K jídlu jsem zvolil pouze polévku, ánžto a jelikož mě ještě čekala náročná cesta na velocipedu, nechtěl jsem tedy zahltit své útroby těžkým jídlem (žrádlem, jak by řekli místní). Zelňačka (pardon, žrádlo) příliš dobrá nebyla.
K tomu objednávání — do středověké krčmy mi příliš neseděla nějaká miniaturní objednávací elektronická zařízení, do kterých ta líná holota (servírky a číšník) zapisovala objednávky. Vhodnější by mi připadal pergamen, tuš a husí brk.
Při placení jsem se také trochu podivil, neb jsem uzřel, že jsem sedl na lep loupežníkům. Pivo za 29 korun beru, přeci jenom jde o originální recepturu, místní pivovar a podobně. Nicméně zelňačka by musela být s krevetami a kaviárem, aby byla ospravedlněna její cena 40 korun.
Podíval jsem se dále do jídelního lístku a pochopil jsem, že se jedná o past na germánské pocestné.
Středověká krčma nebyla žádnou středověkou krčmou. Byla to jen trapná a prázdná kulisa, iluze, pomocí které se někdo snaží oškubat pitomé turisty, kteří jim to žerou.
Pokud chcete iluzi středověku, kupte si buřty, udělejte si se sousedy oheň a buřty si opečte. Iluze středověku bude větší, a navíc vás nebude otravovat stále dokola hrající „středověká” muzika, navíc pouštěná z příšerných reproduktorů.
Stane se však, že se v této krčmě dají zažít i veselé příhody. Kamarád mi vyprávěl, že tam byl se svou sestrou a jejím přítelem. Sestra kamaráda řídila (tedy byli tam autem), a tak si pánové dávali pivo (tedy chlast). Po třetím pivu váhali, jestli si dají ještě jedno. Sestra kamaráda říkala něco jako „už si žádný pivo nedávejte”. Uslyšel ji personál (čeládka drzá) a spustil: „to nech na chlapech, ochechule jedna, jestli si dají ještě pivo, jestli jim do toho budeš kecat, tak tě svážeme a hodíme do chlíva”.
Já však nic tak veselého nezažil. Ještě, že se na kole tak hezky jelo, měl jsem aspoň hezký výlet, ne nadarmo už klasik pravil, že i cesta může být cíl. (Jaký klasik to byl, to teď nevím, ale určitě to zjistím).
Zadal White Dog, 22.06.2004 10:15:04, 14 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://www.maly.cz/tb.php/954
Zpět na článek
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí
Zpět na článek
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí
Středověká vesnice - Scalex (web) (22.06.2004 10:57:50) Ve vesničce Ostrá nedaleko Nymburka se nachází středověká vesnice (poměrně rozsáhlá), kterou tu spoluzaložila firma Botanicus - ta má u té vesnice své nechemické bylinné zahrady. Na stránkách www.botanicus.cz se pak nalézá kalendář akcí, které se v této vesnici konají. Jsou to nejrůznější slavnosti a lidové trachtace a pokud se vydaří počasí, nemá to chybu. Pokrmy a nápoje, které se tam podávají, jsou opravdu středověké, žádnou Colu tam nepotkáte, naopak, dáte si kuřátko na bylinkách nebo kořeněné masové kuličky s bylinnými omáčkami a k tomu osvěžující mátovo malinový nápoj nebo zrzavoučké pivečko. Jako zákusek pak mají například keltské palačinky s malinami a tvarohem. Dětem se určitě zalíbí přehlídka starých řemesel, která vypadá podstatně lépe než bývá něco obdobného ve stáncích na Staromáku v Praze. Všechny budovy byly postaveny za použití starých technologií (například trámy jsou napuštěny býčí krví) a děti se tak mohou podívat, jak se vyráběl papír, jak svíčky (na obřím svíčkovém kole), jak pracovali řezbáři, kováři, kameníci, hrnčíři, provazníci a mnoho dalších. A také si mohou téměř vše sami vyzkoušet. Pravda, moje svíčka připomínala spíš nepovedený vibrátor, ale bylo zajímavé zkusit si vyrobit vlastní svíčku. Kromě ukázek řemesel se pak při slavnostech konají i přehlídky divadelních souborů, vystoupení skupin historického šermu, koncerty středověké hudby. Součástí komplexu jsou už zmiňované bylinné a květinové zahrady, které jsou rozsáhlé a celé jsou přístupné veřejnosti, takže se můžete procházet, čichat a užívat si. Je-li krásný den a nejste-li alergik, který ráno zapomněl na Zyrtec, neznám lepší aromaterapii. Ticho, klid, zeleň a vůně. Vše má jen jednu nevýhodu a to je cena. Kdo zná ceny v prodejnách Botanicus, tomu musí být jasné, jak to bude vypadat v této vesničce. Vstupné je dost vysoké, u pokladny si pak musíte koupit zlaťáky, kterými se uvnitř platí. Rodina se dvěma dětmi, která si chce ten den opravdu užít a nestrádat hlady a žízní, nechá na tomhle výletě něco okolo tisícovky. Přesto si myslím, že stojí za to Ostrou navštívit, protože prostředí je tam prostě nádherné a když si spočítám, kolik peněz utratím za jiné voloviny, tak mi to vůbec nebylo líto. A navíc je tu možnost ušetřit - stačí přijít na slavnost v středověkém oblečení (nebo prostě v kostýmu z dřívějších dob). To je pak padesátiprocentní sleva na vstupném a když ve vesnici vidíte tolik lidí v kostýmech, přispěje to k hezčí atmosféře. Ve vesnici jsou zakázány mobilní telefony a nesmí se tam kouřit. Jediné, co naštěstí není středověké, je kanalizace a WC. WC je stranou a je zcela moderní a čisté. 8^) | |||||||||||||
Řepora - pixy (web) (22.06.2004 11:29:21) Přímo v Praze (dvacet minut pěšky přes pole a háječek od metra Stodůlky) je taky středověké městečko a tam se snaží trošku líp. Opravdu tam žijí středověkým životem, chovají domácí zvířata, pijí a zpracovávají kozí a ovčí mléko, provozují (ku obživě, ne jen jako čistou show) stará řemesla, staví originálními technologiemi atd. Ani ta krčma není žádný švindl se zipy a kokakolou. Vstupné lidové (děti 30, dospělí 50, rodina 130), za podívání to stojí. I když to má jistě své mušky a pořád se tam hádají Otcové Zakladatelé a Noví Vlastníci, pořád je tam dost Nadšenců a docela to funguje. Vloni (asi čtrnáct dní potom, co jsme tam byli my) je nějaký magor vypálil, ale zdá se, že se z toho vzpamatovávají... Info: [www.repora.cz] | |||||||||||||||||
| |||||||||||||||||
Zámek - Neonka (web) (23.06.2004 08:04:10) Buď rád, že sis nevyrazil na zámek. Moje kamarádka tam byla a dodnes se z toho nevzpamatovala. Každé okresní muzeum je prý lépe vybaveno a o vzdělání majitelů v oblasti historie lze s úspěchem pochybovat. Prý jí tvrdili, že malba na stěnách je původní... až na to, že ta výzdobka vedla přes elektrický vypínač... ten byl asi taky původní. | |
Zpět na článek
Hodnocení: 1.5
Čím víc psů tím líp. Pět psů je maximum.
Navigace
.: Úvodní stránka
.: Text
.: RSS/XML - RDF
.: Přepnout zobrazení
.: Nový design
.: Statistiky
AdSense
Kategorie
Ze života
Počítače
Internet
Programování
Knižní koutek
Čeština
Reklama
Zajímavosti
Šlendrián
Filmy
Dobrou chuť
Co nás čeká
Hudba
Zamyšlení
Politika
Archivy
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
červenec 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
květen 2004
duben 2004
březen 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
Hrálo mi tu:
Nahoru po schodisti dolu band - Praporcice Hildegarda (Album Prvni )
Kokrment - zavolejmyjmeno
Kokrment - zavolejmyjmeno
Depeche Mode - 02 - Walking In My Shoes (The Singles 86>98 (cd 2 of 2))
Jiří Korn - Karel nese asi čaj (Totální hity)
![[Powered by Blox]](blox.gif)
Autoři
Arthur Dent
ICQ: MAIL: blog at maly.cz
White Dog
ICQ: MAIL: White_dog at seznam.cz
