Známý žertovný server Novinky.cz přinesl opět nový velečlánek: Vesmír se prý rodil za tichého šepotu. (Upozornil Ebear. Dík.)

Článek cituje „vědce z Virginské univerzity” (miluju tuhle bulvární vazbu), který tvrdí, že zachycuje zvukové vlny vesmíru. Tyto zvuky jsou prý 55 oktáv pod prahem lidského slyšení.

Když se podíváte do učebnice fyziky pro základní školu, dozvíte se, že zvuk je vlnění, které se šíří hmotou (vzduchem, vodou...), tím rychleji, čím je vyšší hustota prostředí, a že se tedy nemůže šířit v prostředí, kde hmota není. Například vzduchoprázdnem neboli vakuem. Vesmír oplývá vakuem měrou vrchovatou. Jak se v něm tedy může šířit zvuk? Jediný známý případ šíření zvuku ve vesmíru jsou sci-fi filmy, ve kterých vesmír temně hučí a planetky kolem kosmické lodi prolétávají za mohutného svištění.

A druhá věc je ta s těmi oktávami. Jak známo, výška tónu se udává v počtu kmitů za vteřinu. Práh slyšitelnosti je zhruba 16 kmitů za vteřinu. S každou oktávou roste kmitočet na dvojnásobek: 32, 64, 128... a naopak. Takže zvuk, který je čtyři oktávy pod prahem slyšitelnosti, má jeden kmit za vteřinu. Zvuk, který je pět oktáv, má jeden kmit za dvě vteřiny. Šest oktáv je jeden kmit za čtyři vteřiny. Zvuk, který je 55 oktáv pod hranicí slyšitelnosti má jeden kmit za 2⁵¹ vteřin, což je zhruba 71 miliónů let.

Vědec údajně použil techniku zhušťující zvuky, které vesmír vydával milión let, do pětivteřinového záznamu. To je jistě skvělá věc... Jenže: „zhušťování zvuku” pracuje podobně jako časosběrná kamera, která udělá jeden snímek květiny za minutu a když si pak pustíme ten film normální rychlostí, tak je vidět, jak se dotyčná květina rozvíjí... Jenže ta kamera nejdřív musí nasnímat celý úsek, který má být zhuštěn! Takže vědec tedy musel milión let zaznamenávat „zvuk vesmíru” a pak ho zkompresovat do pěti vteřin. A ani to nějak nesedí — pokud je ten zvuk 55 oktáv pod prahem slyšení, tak z miliónu let dostal při kompresi na „slyšitelnou úroveň” pár setin vteřiny záznamu.

Kouknul jsem se na homepage pana profesora a zjistil jsem, že se jedná o změny intenzity mikrovlnného záření. To by mohlo být při troše fantazie nazváno „zvukem” (ale Novinky se těmito detaily neobtěžují a klidně sugerují čtenářům, že vesmírem se šíří zvuk.) Ovšem ani tam jsem se nedozvěděl, jak pan profesor zjistil průběh vln během miliónů let, aby ho mohl následně zkompresovat. Možná nasnímal pár desítek let a z toho interpoloval odhadl průběh během miliónů. Jenže interpolace odhad celku z milióntiny je na úrovni čirých fantazií... Nechcete se někdo, kdo vládnete technickou angličtinou, začíst a zjistit, jak to pan profesor dělal?