Tak jsme se včera přikodrcali z jihu a máme tři dny na psychické zvládnutí toho, že jsme odpočatí.

I pendrek! Dovolená byla všechno jiné jen ne odpočinek, nicnedělání a klid na lůžku (pláži, v lese...)

Jak jsme se měli? V jižní Francii je hezky a horko. Bylo zajímavé vidět přírodu a moře a bylo velmi příjemné zalézt do klimatizovaného hotelu. A naprosto luxusní bylo letět s ČSA v byznys klás...

Ve Francii málokdo zaregistroval, že EU vstoupila do ČR, takže celník velmi podezřívavě koukal do mého pasu a kroutil hlavou nad tou drzostí někoho z Východu, že si dovolí postavit se k přepážce pro občany EU.

Tuším, že to byl David Bureš, kdo loni cintal na blogu o tom, jak bude skvělé, až nebude muset po vstupu stát na letišti v potupné frontě u okýnka „Non EU” a závistivě koukat na plnohodnotné občany, kteří ležérně procházejí okolo okýnek pro „EU”. Leda pendrek — nezměnilo se nic. Fronty jsou pořád stejné, procedura taky (kuk do pasu, kuk na člověka, vrácení pasu), akorát se prochází o jednu budku vedle. Jediný rozdíl je ten, že si nemůžete koupit levnější alkohol a cigarety v Duty Free...

Doufal jsem, že se mi zase v půlce pobytu zasteskne po programování — a nezastesklo. Až den před odjezdem jsem si, víceméně z nudy, pročítal učebnici Pythonu a prokládal to sledováním MTV.

No a když jsem doma zasedl k počítači, tak jsem zjistil, že chuť programovat je tatam...

Ale pokud se opravdu povede tohle, tak mě už žádné programování pro nikoho trápit nebude, neboť brzy nastoupím jako řadový zaměstnanec do nějakého národního podniku.

Chtělo by to na závěr něco optimistického. A opravdu — přeci jen jsem na dovolené k něčemu pozitivnímu dospěl. Začnu světit den sváteční, jinými slovy: O víkendu mi práce může být ukradená!

Tomu říkám pozitivní předsevzetí!