Poruším trošku časovou posloupnost příspěvků z dovolené a podělím se o zkušenosti ze dvou břeclavských restaurací.

Pondělí
Dgx mi doporučil Salvatora. Toho jsem našel a chtěl ochutnat něco obzvlášť pálivého. Bohužel jsem zapomněl, jaké že to ostré jídlo je. Nechtěl jsem se ptát — jsem velmi ostýchavý , tak jsem zkusil spagetti na kari, nebo jak se to jmenovalo. Ostré to nebylo, ale tak výýýýýborné špagety jsem nikdy nejedl. Ani ve snu by mě nenapadlo, že těstoviny mohou být tak dobré. Naprosto bez jakýchkoliv výhrad doporučuji. A jelikož určitě nejsem v tomto pěkném městě naposled, tak Salvatora (to je kuchař, šarmantní Ital) zkusím znovu.

Neděle
Den před tím jsem byl v restauraci Popocatepetel. A neuvěřitelné se stalo skutkem. Allora doporučila velmi správně, jídlo BYLO OSTRÉ! Stačilo jen říct, že mám rád pálivější. Velmi mě potěšila vstřícnost číšníka a kuchaře. Chtěl jsem si dát své oblíbené Chilli con carne. V jídelním lístku měli hovězí,ale já radějí kuřecí. Nebyl problém, stačilo říct a kuřecí pochoutka byla na světě. A pálilo to jak čert, ani jsem si nemusel přiobjednat misku s papričkami, což v Praze dělám téměř automaticky.

Tento den se mi stala ještě jedna zajímavost, která s jídlem nesouvisí. Do Břeclavi jsem jel z Mikulova na kole, a abych si cestu zpestřil, tak jsem jel přes Rakousko — je to skoro stejně daleko (vlastně blízko). Občanku mám v dezolátním stavu, tak jsem si raději vzal cestovní pas. Do Rakouska jsem se dostal bez problémů, pasem stačilo zamávat. A když jsem u Břeclavi vjížděl zpět na naše území, náš celník sepodíval a upozornil mě, že je pas prošlý. Ach jo, chci být za vzorňáka, a pak se zjistí,že jediný průkaz totožnosti,který u sebe mám, je neplatný.