Znáte tu žravou rybku? Existuje jich prý více druhů a některé jsou i býložravé. Já se v sobotu stal součástí masožravého hejna.

Šli jsme večer do sklípku. V Mikulově je takových institucí dost,a pokud přijedou cizáci z jiných částí naší vlasti, patří návštěva sklípku k bontónu

Šlo nás tam nás asi 35.

Sklípek se vyskytuje úplně na konci městečka, pochopitelně na úplně druhém konci, než kde jsme se vyskytovali my. A také se muselo jít pořád do kopečka. Do sklípku jsme dorazili dost znavení, hladoví a žízniví.

Vitální stařenka zašla s vybranými zástupci naší squadry vybrat, co že to budeme popíjet. Vzhledem k tomu, že se ve vínu nevyznám, a předpokládám že stejně na tom byla většina z nás, byo dobře, že tři vybraní znalci rozhodli za nás.

Na stolech byly připravené skleničky a nějaké to občerstvení. Krajíce chleba s uzeným, škvarky, tlačenka, nějaké klobásky nebo co, nakrájené na kolečka. Mimochodem — klobása je v Mikulově rodu mužského, tedy ten klobás.

Čekal jsem, že počkáme na vínko a pak budeme z jídla na stole decentně ukusovat, abychom nepili na lačno. Slušné mravy nade vše, malíček nahoru, mohl bych si prosím vzít tento chutný kousek, děkuji a máúcta.

Ó nikolivěk.

Na víno, tedy na výběr vína, se čekalo asi 10 minut. Mezitím jsme se na dobrůtky na stole vrhli jako nenažrané piraně. Nebo stěhovaví mravenci.

Žádné decentní ukusování, každý popadl první kus žvance,který se mu dostal pod ruku.

"Podej sem ten chleba, dík" a „nechte mi tam trochu škvarků”. Davové psychóze podlehli všichni... I já.

Upozorňuji, že mi vůbec nechutnají škvarky a tlačenka je pro mě ztělesněním toho nejnechutnějšího, co lze pozřít. V atmosféře davového šílenství však nešlo odolat. S šíleným výrazem jsem, stejně jako všichni ostatní, do sebe naládoval tlačenky, co se do mě vešlo, a vůbec mi nevadilo, že mi to nechutná. Důležité bylo nevymykat se chování davu...

Za deset minut vylezli z útrob sklepení naši degustátoři, aby nám oznámili, jaká že vínka pro nás zodpovědně vybrali.

Viděli spoušť. Talíře byly prázdné, všechno sežrané, my naládovaní až hanba mluvit.

Ale co, nebudeme se přece upejpat, hlavně že nám chutná a ostatní je putna.