Není nad to trávit dovolenou aktivně.

Včera byl zase den plný zážitků a poznání, přesně jak to má na dovolené být.
Předevčírem jsem poslal domů trekkingový velociped, neboť jsem patrně píchl zadní kolo a nechtělo se mi to opravovat. Naštěstí jsem po přesunu do Břeclavi měl možnost půjčit si jiné. Sice horské, se sedlem nízko (kolo patří přece jen menšímu cyklistovi), ale naprosto vyhovující.

Objel jsem si okolí Břeclavi a velmi se mi tady líbí. Hlavně cyklostezky směrem k soutoku s Moravou, okolí zámečku Pohansko a cesta zpět podle Dyje.

Po třech hodinách v sedle jsem se unaven a hladový vrátil zpět. Nechtělo se mi do restaurace na jídlo, a protože jsem nějak nemohl najít návod na použití toastovače (jsou tam dva čudlíky, v tom se nedá vyznat), rozhodl jsem se hlad zaspat.

Nejlépe se mi usíná u televize, kterou doma skoro nesleduji (a proto se mi doma usíná špatně). Pustil jsem si DVD "Putování s dinosaury", což znamenalo zesynchronizovat dálkové ovládání televizního přijímače (asi 30 čudlíků) s dálkovým ovládáním od DVD přehrávače (také asi 40 čudlíků), prostě hračka na minutu, proti toastovači naprostá sranda.

Putování s dinosaury je pěkné, ale jedna věc mi tam trochu vadí. Když jsem byl malé dítko, četl jsem si několik knížek o pravěku od známého propagátora vědy Josefa Augusty. V těch knížkách se to hemžilo různými prapotvorami, jejichž názvy si pamatuji. V Putování s dinosaury se potvůrky jmenují jinak. Další z pevných bodů mého dětství se zhorutil.

Odpoledne již bylo veselejší. Nejprve jsem se naučil (byl naučen), jak používat ten toastovač — dovednost,která se mi ještě může hodit. A pak to byl výlet na Pálavu.

Nejprve autem do Pavlova. To je taková nádherná vesnička, tak pěkná, až škoda slov.
Pak už to byl jen kousek do kopečka a zřícenina hradu na Pálavských kopcích poskytla své prostory ke krásnému rozhledu do okolí.

Nejvíce se mi tam líbil jeden přírodní div. A tím divem, přesněji dvěma divy, byli nádherní samečci roháčů, našich největších brouků. Škoda, že se nepodařilo ani jeden exemplář vyfotit, oba obři totiž letěli.

Po tomto hmyzím zážitku a překrásné procházce lesem bylo na čase zajít na nějakou pochoutku. Což takhle k Floriánovi v Pavlově? Ale ne,lepší bude zajet někam k vodě a najíst se v příjemnějším prostředí.

Po hodině hledání příjemnějšího prostředí a najetí možná 30 kilometrů jsme skončili... hádejte... ano, u Floriána v Pavlově.

Co si tak dát k jídlu? Servírka byla rozesmátá jak lečo, moc řečí se s ní vést nedalo, protože na každý můj seriózní a vážně míněný dotaz ohledně jídla se rozesmála.

"Co jsou tady ty ´Hople Pople´?"
"No to jsou takové bramboráčky s masovou směsí. „
”To se jmenuje nějak divně, to rozhodně a v žádném případě nechci. Tak mi doneste pivo a já se mezitím rozmyslím."

Za 5 minut:
"Tak já už vím, co bych si dal, zkusím třeba ty Hople Pople".

Můžete mi vysvětlit, čemu se ta holka smála?