Nebo aspoň vyrovnávám. Dnes jsou tomu dva roky a 15 dní k tomu, co dělám v jedné a té samé firmě. Což mě nutí nucením velikým k hlubokomyslné úvaze.

Protože si někdo může myslet, že jsem odporný fluktulant. Který si neváží dobrého bydla, tedy dobrého pracoviště. Ale já to vidím jinak.

Naposled jsem dělal tak strašlivě dlouho u jednoho chlebodárce v letech 1995 až 1997. Dobu mezi lety 1997 až 2001 jsem se živil jako Osoba Samostatně Výdělečně Činná, ale tyto roky jako stabilní zaměstnání nepočítám, neboť jsem sám sebe nezaměstnával.

Tvrdí se (je tvrzeno?), že by člověk na jednom místě (míněno pracovně) měl zůstat tak 5 až 10 let, optimálně 7. Samozřejmě s individuálními odchylkami.

Po této době již většinou zaměstnání nepřináší nové podněty, a naopak pracovník již nemá potřebnou invenci a profesně stagnuje.

Pokud po těch cca. sedmi letech změní místo, tak na nové pracoviště přinese nové nápady a pomáhá tak sobě i společnosti, u které začne pracovat. Zároveň uvolní místo na svém předchozím působišti, kam může nastoupit někdo s novým pohledem na věc.

Takže já asi žiji trochu zrychleně. Ale tím jistě pomáhám společnosti jako celku, přenáším nápady a pracovní postupy od firmy k firmě, zlepšuji tím konkurenceschopnost. Vlastně díky takovým, jako já, není naše národní bohatství úplně v háji

Pokud ovšem někdo ve dvaceti nastoupí na nějaké místo a za 45 let jde z té samé pozice do důchodu, nevím, co si o tom mám myslet. Já bych to nedokázal.

Jistě však záleží na charakteru práce. Pokud je někdo třeba soustružník, a má v úmyslu jím zústat, tak je asi jedno, jestli svůj profesní život prožije u jednoho nebo u více vykořisťovatelů. Ale třeba u lidí, kde práce duševní převládá nad prací fyzickou, je to jinak.

Abyste nevyvozovali nějaké chybné závěry, nemám nic proti fyzické práci, vážím si každého, kdo něco umí, a sám jsem si práci rukama také vyzkoušel.

Ale k mému aktuálnímu stavu: váhám. Má smysl můj rekord vylepšovat? Uvidíme brzy...