Řeknu vám tedy, pořídit si něco, co je v něčem jen trochu neobvyklé, to chce pevné nervy. Obzvlášť, když bydlíte na maloměstě. Já jsem si před lety pořídil Lucinu.

Lucina je pes. Bullterrier. Tedy vlastně bullterrierka. Toto plemeno vypadá „nezvykle”.

Mnoha lidem tento pes připadá divný. Mě ne. Když vidím všechny ty mopslíky, čivavy, bišonky, grifonky, chrty, pekinize a hlavně jezevčky, připadá mi, že každá rasa vypadá nějak extrémně. Nesnažte se mi tvrdit něco ve smyslu „já mám psa rasy té nebo jiné, ta vypadá dobře”. Pravda je taková, že existuje asi 350 psích plemen, a divokého psa nebo vlka připomíná málokterá z nich. Naštěstí vzhled psa málokdy vypovídá o jeho vlastnostech.

Ale to je jedno, o tom jsem psát nechtěl.

Na procházce potkáváme různé lidi. Lucina (ve skutečnosti se podle „papírů” jmenuje jinak) má lidi ráda a vyhledává jejich společnost. Také je to společenské plemeno, že. A lidé jsou různí. Naštěstí má tohle plemeno špatnou pověst — i když nemám nejmenší tušení proč. Ale má to své výhody.

A tak jsem se setkal s řadou modelových situací. V těch situacích vystupují obvykle následující postavy: buran, buranka, já a pes.

Nechci rozebírat pojem buran, tomu věnuji někdy příště samostatný článek. Prozatím se spokojím s mým subjektivním dojmem, že když se řekne „buran”, každý ví co se tím myslí.

Situace „zlej pes”.
Buran: „Hele mámo, co to je za psa, viděla si to někdy.”
Buranka: „Jo, v televizi je ukazovali, to sou ty zlý. Pane, že je to ten zlej pes, žejo?”
Já: „ne, to není ten zlej” (nemám tušení, který pes je ten zlej)
Buranka: „Já myslim že je, řikali to v televizi”.
Buran: „Tovížejo mámo, je to von, poď rači nebo nám v krámě zavřou.”

Situace „zlej pisbul”.
Buran: „Hele, pane, to je ten zlej, že. Jak se tadle rasa menuje.”
Buranka: „To je ten psibul, trhač!”
Já: „——-” (mlčím, co bych taky říkal).
Buranka: „Je to ten pisbul, žejo.”
Já: „Ne, neni to žádnej pisbul, je to bulterier.”
Buranka: „No dyk sem to řikala, pisbul.”

Situace „tlustej pes”.
Buran: „Ten váš pes je nějakej tlustej.”
Já: „Neni, bulteři jsou robustní psi.”
Buranka: „Je tlustej, my máme pudla a ten je mnohem hubenější.”

Situace „divnej pes”.
Buranka: „Ten váš pes vypadá tak divně, tak nepřirozeně.”
Já: „Proč myslíte?”
Buranka: „no ten vzhled, velká hlava, širokej hřbet, to snad ani neni pes.”
...ta paní má na vodítku jezevčíka. Tedy váleček na kraťoučkých křivých tlapičkách. A mě bude poučovat o nepřirozeném vzhledu...

Situace „divnej pes II.”
Buran: „Ten váš pes, to je pitbul?”
Já: „Ne, bulterier.”
Buran: „Jasně, nojo, bulterier. Vypadá nějak divně.”
Já: „Jak, divně? Je to bulterier. Jak má podle vás vypadat bulterier?”
Buran: „No úplně jinak, má bejt větší, uši jiný...”
Já: „Kolik jste v životě viděl bulterierů,”
Buran „Ten váš je první.”

A to mám pořád. Žádnou z výše uvedených příhod jsem si nevymyslel, každá z nich se mi stala několikrát.

Poznámka na závěr: nemám nic proti jezevčíkům ani jiným psím plemenům. Mám pouze výhrady ke křupanům, kteří ničemu nerozumí a všechno potřebují komentovat.