Nějak se mi nechce psát delší příspěvky (ne že by nebylo o čem), tak se vás pokusím aspoň pobavit jednou příhodou ze života. Mám kamaráda, který je učebnicovým případem člověka se sníženou sociální inteligencí. Ten chlapík je inteligentní, vzdělaný, ale nemá absolutně cit pro jednání s lidmi. Například komu říct vtip...

S tímto chlapíkem a ještě několika dalšími kumpány jsme někde seděli a říkali si vtipy. I já přispěl svou troškou do mlýna a vyprávěl následující:

Jede fekální auto, tedy hovnocuc, které řídí starý zkušený hovnocucař. S ním jede mladý učeň. Dojedou někam k žumpě, hodí do ni hadici, zapnou sání a odčerpávají. Najednou se něco zasekne a hovnocuc přestane sát. Starý zkušený hovnocucař neváhá, vyleze nahoru na auto, otevře poklop od nádrže, a ponoří se mezi ta hovna a humus. Za chvíli se vynoří a křikne na učně:
"Kladivo!"
Učeň podá kladivo, mistr se nadechne a znovu se ponoří. Zevnitř se ozývají rány, za chvíli se mistr zase vynoří.
"Klíč sedmnáctku!"
Učeň podá klíč číslo 17, mistr se znovu potopí, zevnitř nějaké zvuky, za chvíli se opět vynoří a křikne:
"Kombinačky!"
Učeň podá kombinačky, mistr se poří, za chvíli vyleze, něco zapne a sání opět funguje. I otře si zkušený hovnocucař špínu z tváře, podívá se na mladíka a říká:
"Vidíš mladej, koukej se učit, nebo budeš celej život jen podávat nářadí!"

Vtip se docela líbil a někteří si ho i zapamatovali.

Po dvou dnech mě potkal ten kamarád, který neumí jednat s lidmi, a říkal mi:
"Tak mi včera přijeli hovnocucové. Vysávali mi žumpu, a já jim řek ten tvůj vtip. A představ si to, oni se vůbec nesmáli..."