Nějak se mi nedaří usnout. Důvody znám, nic s tím zrovna teď nenadělám, a tak třeba napíšu příspěvek, abych jen tak zbůhdarma nebděl. Příspěvek se bude týkat mé fobie.

Jen pro připomenutí: nerad se fotografuji. Důvodem není samotné fotografování. Vadí mi spíše to, že se moje fotografie někde objeví. Že je někdo vyvolá, případně vytiskne. Nehodlám to nějak analyzovat, prostě to tak je.

Někde jsem četl, že nejúčinnější léčbou fobií je vystavení pacienta objektu jeho obav. Nejsem však žádný pacient, takže jsem neměl potřebu žádnou terapii vyhledávat.

Život, jak se ukázalo, je však nejkrutější terapeut...

Byl jsem nedávno ne jedné velké akci. Nebudu psát přesně kdy a kde a na jaké, aby mě někdo nevystopoval. Jednalo se o akci mezinárodní, které se odhadem účastnilo několik tisíc lidí.

Akce končila, a jeden kamarád z Polska mi nadšeně ukazoval suvenýr, který kdesi získal. Byla to pohlednice z této akce. Dva roky stará. Na polednici bylo zobrazeno několik lidí. A samozřejmě i já... Nevím, kdo to fotil. Vím však jistě, že se mě na případné zveřejnění neptal.

Pohled na mě samotného se mi příliš nezamlouval. Třeba i proto, že... no to je fuk.

Představa, že několik set lidí koupí pohlednici, na které je zobrazená mimo jiné i moje osoba, mě příliš velkou radostí nenaplňuje.

Znám však obrovské množství lidí, kteří by za pohlednici se svou podobiznou dali nevím co. Budiž. Proti gustu žádný dišputát.

A pomohla tato terapie? Asi ne.

V pátek jsem zašel za kamarádem, bývalým spolužákem, který pracuje v jednom fotolabu. Potřeboval jsem fotku do pasu a do občanky. Kamarád mě vyfotografoval (brr...) a pak mi nadšeně ukazoval, které fotky se povedly a které ne. A protože to byl kamarád, udělal mi 8 pasových fotek zdarma. Schoval jsem ty obrázky a nehodlám je vytáhnout dříve než na patřičném úřadě, kde pasy a občanky zhotovují. Problém je hlavně v tom, že mám dvě různé fotky po čtyřech kopiích. Kterou fotku poskytnout na doklady a kterou vyhodit, toť vážně dilema.