Od včerejšího večera všude cítím skořici. Ta vůně je příjemná. Není vlezlá, spíše se jen ptá, jestli je možné ji ochutnat. Tu vůni. Ale ano, s radostí. Když mi to pomůže, tak proč ne.

Byl jsem včera v jednom ospalém lázeňském městečku nechat si namasírovat svá bolavá záda. Masérka zjevně věděla, co dělá, jestli však měla masáž smysl, uvidíme později.

"Pokud by vám masáž nepomohla, tak vám dám kontakt na pana Menga. Pan Meng umí zázraky."
Pan Meng prý sídlí v Praze a zabývá se tradiční čínskou masáží.
"Jeho metody bývají brutální, ale on je kouzelník. Vyléčí všechno." pokračovala masérka a dala několik příkladů, co všechno už pan Meng vyléčil.
"On je takový zvláštní. Já k němu občas chodila. Byla jsem tam třikrát a stále se mi zdálo divné, že místnost, kde masíruje, je taková nevyzdobená. Jen holé bílé zdi, žádné obrázky a kravinky. Přitom Číňané mají úžasný smysl pro nevkus a vyzdobují místa, kde se pohybují, nejrůznějšími sračičkami. Obrázky, zvonečky, kytičky... Když jsem tam byla po čtvrté, tak jsem se ho zeptala, jak to, že nemá na zdech všechny ty ozdůbky. On mi řekl, ať se rozhlédnu pořádně. A skutečně, okolo na zdech bylo plno různých krávovinek, kýčů a obrázků. 'To jste sem dal včera?' ptám se. 'Ne, to tady mám už pět let...' „.

K panu Mengovi půjdu později. Zatím mi stačí mastička na zahřátí. Voní po skořici. Je to krásná vůně, ale cítím ji asi jen já. Ráno jsem se trochu namazal, samozřejmě tou mastičkou, zevně. A od té doby tu vůni cítím neustále. Ostatní ji ale necítí, naštěstí. Nedovedu si představit, že bych stokrát denně odpovídal na otázku, odkud se ta vůně bere.

Mastičku si budu brát sebou všude, kam pojedu. Ten pocit tepla je velmi příjemný, a zdá se, že i bolest zad ustupuje. Jen mě mrzí, že už si letos nezaplavu. Protože minulý víkend jsem byl už skoro vyléčený, ale v neděli jsem neopatrně vlezl do rybníka a přeplaval ho tam a zpět. A od té doby se neotočím, když ležím na zádech. Skořice a pan Meng jsou mojí nadějí