O víkendu jsem se s několika kumpány a... jak se řekne kumpán v ženském rodě? Kumpánka? Kumpánice? Nevím, ale je to jedno, protože to vůbec není obsahem tohoto příspěvku.

Na horách je na podzim krásně. Psát o tom, jak nádherné jsou Krkonoše v době, kdy skončila letní turistická sezóna, a ta zimní ještě nezačala, by bylo nošením dříví do lesa. Co ale dělat večer, když se jeden chce jít najíst, případně užít trochu rozptýlení?

My jsme (tím myslím zdravé jádro složené ze dvou bývalých spolužáků a dvou bývalých spolužaček) vyrazili do údolí, do Rokytnice nad Jizerou, vychutnat trochu pohostinnost horského letoviska (zimoviska? podzimoviska?, kam já na ty otázky chodím...).

Padl tedy návrh, abychom navštívili bowling a poté Music Club (nebo Music Klub) — tím nemyslím ten Šnekoland, nebo jak se to jmenuje, ale ten na „návsi”.

Takže rychle na věc.

Bowling se nachází v bývalém kravíně, a podle toho to tam také vypadá a funguje. Mohlo nás varovat málo hostů, na to že byl sobotní večer. V lokále sedělo jen pár štamgastů neurčitého — spíše mladšího — věku, a z reproduktorů se linula řízná hudba.

Obsadili jsme dráhu číslo dvě, objednali si pivo a zeptali se, jestli by nebylo něco k jídlu. Což pochopitelně nebylo, zřejmě proto, že suroviny nebyly ještě připraveny. Zapomněl jsem totiž dodat, že při vstupu do podniku jsem na chodbě omylem otevřel špatné dveře, a v jakémsi kumbále spatřil nějaké zvířecí vnitřnosti v lavoru. Brrr... mělo nás to varovat.

Tak jsme začali házet a také jsme se začali nestačit divit. Protože bowling fungoval různě, rozhodně však ne správně. Několikrát jsme třeba shodili všechny kuželky prvním hodem, počítadlo ukázalo 5 spadlých a na druhý pokus se spustily kuželky jen tři, prostě něco neuvěřitelného až šíleného, za ty peníze. Vrcholem byl hod spolužačky, které se podařilo zacílit kouli tak, že ona zůstala (ta koule) za kuželkami a nechtěla se skutálet ani po dalším nárazu další koulí.

Na dotaz k obsluze, co že to má jako znamenat nám bylo oznámeno, že druhá dráha občas trochu blbne.

To nám to nemohl ten pitomec říct dříve? Abychom házeli na jiné dráze, když ta druhá je špatná? Podotýkám, že všechny dráhy byly volné.

A poučení? Až se ocitnete v Rokytnici a budete se chtít bavit, vyhněte se podniku Zlatá Podkova obloukem pokdu možno co největším.

Tak po tomto zklamání jsme se odebrali do toho slavného Music Clubu.

"Co to bude?" ptá se číšníček (= velmi mladý číšník).
"Pivo, káva, becher s tonikem, ještě jedna káva a jídelní lístky."
Číšníček donesl jídelní lístky a za chvíli i pití. Pak se nám přestal věnovat. Za pět minut jsme měli vybráno, co si dáme, pokynuli na číšníka a začali diktovat, co že bychom rádi pozřeli.
"Jednou tohle jídlo, jednou tohle, pak tohle a tohle..." objednávali jsme.
Číšníček nás trpělivě a pozorně vyslechl a pak odpověděl:
"Nojo, ale my už déle než hodinu nevaříme."

Nevím proč mám v podobných situacích dobrý pocit z toho, že nemám zbrojní pas, a tedy ani zbraň. Dlouho bych asi na svobodě nevydržel. Ještě se mi vždycky před očima objeví ta památná scéna z filmu Volný pád, kdy Michale Douglas v nějakém fastfoodu vysvětluje personálu, že by si opravdu rád dal oběd, a že „Znáte to přísloví ´náš zákazník — náš pán´? Tak já jsem ten zákazník.”

Naštěstí je přes ulici v prvním patře nějaký podnik, kde hrají docela solidní hudbu — tím chci říct jukebox s relativně slušnou nabídkou, a kde se najíte, protože personál pořídili mikrovlnku a pár zmražených jídel.

Takže abych to shrnul:
Rokytnice nad Jizerou se na svých stránkách holedbá tím, že je největším lyžařským střediskem v Krkonoších. Což sice může být pravda. Leč služby turistům tomu příliš neodpovídají.

Tak to by bylo ohledně Rokytnice. A abych příspěvek zakončil pozitivně, tak trochu muziky. Mám půjčené CD kapely Pro-Funk Unit, a je to parádní hudba. Zejména zpěvačka zpívá opravdu nádherně.

V jednom jejich textu se objevuje „řekni mi lež a já se položím”, což je zajímavé tím, že může jít o slovní hříčku (řekni mi nepravdu a já si lehnu), která by se dala zřejmě úplně doslovně přeložit do angličtiny s naprosto stejným smyslem a dvojím významem.

A úplně poslední zpráva dne: dnes jsem si dal jedno podivné předsevzetí. Po dobu neurčitou se nedotknu alkoholu, míněno nedotknu vnitřně. Není to napořád, ale počítám že nějaký týden to trvat bude. Zajímavé jsou pak reakce známých, kteří se ptají třeba „co jsi provedl tak strašného, že se tak krutě trestáš?”. Možná nic, ale řekněte sami, není krásné něco si poručit a pak to nějakou dobu dodržet?