Lidé si sem tam dávají různá předsevzetí, to je známá věc. Obvykle to souvisí s nějakými zdánlivě důležitými daty v kalendáři, jako třeba 1. leden nebo různé narozeniny. Jsou však výjimky, potvrzující pravidlo.

Předsevzetí se obvykle týkají snahy stát se jakoby lepším člověkem. Tak si lidé usmyslí, že přestanou pít, kouřit, že zhubnou, že každé ráno udělají 10 kliků nebo že letos opravdu najdou smysl života, vesmíru a vůbec.

Ne tak já. Dávám si také předsevzetí. Ale tak nějak nesmyslně. Sedím třeba s kamarády u piva a najednou si usmyslím, že se měsíc nedotknu alkoholu. A dodržím to. Vůbec to nesouvisí s žádným datem v kalendáři, jedná se vždy o impulsivní rozhodnutí.

Nebo jsem se před minutou rozhodl, že do konce června porazím Kostěje ve squashi. Což je samozřejmě předsevzetí jako hrom.

Podobných nesmyslů mě napadá dost, ale pořád jde aspoň trochu rozumná rozhodnutí, aspoň doufám.

Vyskytují se však i předsevzetí podivná, pozoruhodná, zvláštní.

Nejzajímavější předsevzetí, které jsem kdy zaregistroval, si dal jeden známý. Ten prohlásil, že pokud si do svých 40ti let nenajde ženskou, vstoupí do kněžského semináře. 40 let mu bylo někdy před týdnem. Přitom se tento člověk (mimochodem mimořádně vzdělaný a s neuvěřitelným rozhledem) nehlásí k žádné víře.

Mnoho let před tím si zase ten samý člověk dal předsevzetí, že si najde lepší zaměstnání. Aby si toto rozhodnutí pojistil, dohodl se se mnou, že pokud do určitého data zaměstnání nezmění, dá mi peníze, za které já najmu nějaké ranaře, aby mu dali nakládačku Velmi zvláštní přístup... Zaměstnání nezměnil, ale nějak jsem to promlčel.

Tak co myslíte, kde končí předsevzetí a začíná póza?

Před mnoha lety jsem byl já a dva mí spolužáci na takzvaném čundru — tedy tak tomu říkali oni, ve skutečnosti to byl týdenní výlet po Českém ráji. A já si náhle vzpomněl, že 12 hodin nepromluvím. Neměl jsem pro to žádný důvod. Ale dodržel jsem to. To ale už asi není ani předsevzetí, to je pitomost

Kdepak — den bez pořádného předsevzetí je promrhaný den.